Čís. 2. Jak vzniká složitý květ „bedrníku".

hranice někdy překročeny a hravost méně schopného jednotlivce dobrala se až bizarních forem. Bohatost různých kombinací, těch květů všelijakých a kytic, jest úžasná, základní však ony prvky jsou vždy patrný. Jsouť tyto: Jednoduchý lístek, je melice, bedrník, jatelinka, hřebíčky, tulipány, c h a r p a, jablíčko, srdce, r ů ž a, slunečnice, hvězda, květináč, laskavé c, péro, hrozen, rozmarýn, peří, ř o ť á z k y, s e k a v k y, žilky, h u n c ú t y, dvojitý huncút (Viz vyobr. č. 1.)

Motivy tyto jsou vzácným dědictvím po otcích, je ssaje takořka dítě s řečí mateřskou a s písní, a kde přikládá se ruka k ozdobě, všude se s nimi setkáte od kolébky až k rakvi.

Znázorníme zde, kterou kombinací ze základního motivu některého vzniká květ nebo kytka, jak vidíme ji v našem případě už hotovou. Tak vezme-li se na příklad bedrník za základ, vyvine se z něho použitím žilek, řeťázků, sekavky, huncútů, lístků, peří a chrpy složitý květ. (Viz vyobr. č. 2.)

Z velikého množství různých těchto sestav užívali tesaři — maléři naši toliko těch, které v daném případě plochám k pomalování určeným nejlépe odpovídaly.

Plochy, jež k výzdobě takořka vyzývaly na štítě valašské chalupy, jsou: vlastní lomenice s olatkováním, polokruhové bedno kozlubu, ostřeš-nice a okřídlí. (Viz vyobr. č. 3.)

Laťkování lomenice bývá velmi rozmanité —¦ a vznikají tedy i plochy různých tvarů, dle nichž pak se řídí užití té či oné sestavy. Na štítě našem ve čtverci mezi okénky nalézáme kytici, vyplňující souměrně celou plochu.

U ploch podélních užívá se květů, jež soustavou různých forem jsouce spojeny, přizpůsobují se tvaru plochy základní. Na latích a vůbec