Kroj kozácký

V krajině neveliké, prostírající se mezi Táborem a Soběslavi, udržel se do let osmdesátých asi ve 20 osadách kroj zvláštního rázu i jména, kterýžto kroj vůbec nazván jest kozáckym. Divná, zdánlivě věru přepodivná to věc! Na sousední milé naší Moravě usadili se Chor-vaté a Valaši, u nás pak v jižních Cechách, u samé téměř druhdy mocné a nedobytné pevnosti táborské, setkáváme se pojednou zase s Kozáky! Leo s našimi českými Kozáky, kteří rozprostřeli sídla svá v tom koutku útulném, jejž u velikém oblouku obtéká a přirozeně chrání ladná a tichá Lužnice, má se to poněkud jinak nežli s moravskými Ghor-vaty a Valachy. Kolébka našich českých Kozáků nestála ani na Dněpru, ani na Donu, aniž proháněli se předkové jejich na bystrých konících snad někde pod Uralem; sem nepovolal slavných těch molodců ze širých stepí ruských snad dokonce náš nepřemožitelný hrdina a zakladatel hrdé tvrze táborské, aby chrabrými těmi junáky rozmnožil národní vojsko své; nikoliv: ti naši čeští Kozáci jsou ryze českého původu, a jména toho podivného dostalo se jim toliko pouhou nevinnou přezdívkou, jak později-vysvětlíme a doložíme.

Hraničními body krojového okresu kozáckeho, jenž na jihu přiléhal ke krojovému okresu blatskému, jsou následující osady: Hlavatce, Vy-hnanice, Budov, Třebešice, Čenkov, Malšice, Dražička, Libějice, Radi-movice, Planá, Doubí, Třebiště a Zeleč, v jehož okolí tento kroj nejdéle se udržel. Zajímavý tento kroj vyhynul nyní již úplně, mnohem dříve a rychleji, nežli kroj blatský. Z kroje ženského podařilo se arciť ještě sběratelům lidových krojů v Táboře, v Soběslavi a v Jindř. Hradci mnohé cenné zbytky kroje toho zachovati, z mužského kroje však téměř praničeho.

A. Kroj ženský. Ženský kroj kozácky valně se lišil od sousedního kroje blatského a jemu vlastně děkuje kroj ten své jméno. Na ženském kroji kozáčkem neshledáváme' té nádhery a mnohdy až křiklavé pestrosti barev, jimiž nejvíce výšivky blatské oplývají, ježto vyšívání kozácké na plenách a zástěrách jest výhradně bílé, za to však slyne bohatou prací prolamovanou. Barvy látek oděvu hlavního, totiž sukní (kytlí), kabátků (špenzlů) a šněrovaček (lajbíků), voleny vždy temné: černé, tmavomodré a zelené. Braly se k tomu látky kartounové, soukenné, hedvábné i sametové, někdy i ze »štofu«; těm pak říkal lid »Jiříkovo vidění«. Kytle nosily se »po krátce«. Bohatých pentlí na sukních nebylo; obyčejně ozdobovány byly dole stříbrným prýmkem. í muzikám nosila děvčata košilky s rukávci naškrobenými a jako báně nadmutými. Na krku nosily Kozačky korale, granáty, nej raději ale svazky