„Se svatou Dorotou."

Se svatou Dorotou« chodívali dříve v celých jižních Cechách a snad i jinde ve vlasti naší, dramaticky smrt její provozujíce. Avšak pa- . matka ta vytratila se již v mnohých místech úplně a někde rychle vymírá. Proto těžko, řekněme, velmi těžko jest úplný obrázek této dramatické památky nakresliti, a my povíme, co jsme ještě na Milevsku a na Náchodsku mohli zachytiti.

»Se sv. Dorotou« chodívali nejdéle na Milevsku, ale pokud známo, nechodí i zde již dlouhou dobu. Chodívalo vždy pět osob, a to po celý týden svátku sv. Doroty, a osoby ty byly: S v. Dorota, král (Sa-pritius), anděl, čert a kat s mečem. Na Náchodsku, Novomestskú, Opo-čensku atd. však chodily jen tři osoby: S v. Dorota, král a kat. Když přišli do stavem, pozdravili a postavili se do prostřed svělnice. Uprostřed stála »Sv. Dorota«, jí po pravé straně anděl a po levé čert. Anděl sliboval sv. Dorotě ráj a nebe, když jeho uposlechne, čert zase ji přemlouval, aby anděli nevěřila, a sliboval jí hory doly.

Řečí a zpěvů při této dramatické hře na Milevsku užívaných nikdo nezná, a nemohl jsem se jich tudíž dopátrati. Lépe však zachovaly se zpěvy ty na Náchodsku, Novomestskú, Opočensku atd., kdež, jak jsme byli prve pravili, vystupovaly toliko tři osoby dramaticky, které byly takto ustrojeny: Sv. Dorota měla bílé, dlouhé šaty se zlatým pasem a na hlavě zlatou korunku. Vlasy její byly rozpuštěny. Král měl roucho královské, korunu na hlavě a po straně meč a v ruce žezlo. Kat měl kabátec červený a šavli zahnutou, tureckou.

Když přišly osoby ty do světnice, postavily se do středu tak, že sv. Dorota stála uprostřed, král po pravé a kat po levé straně.

Pozdravivše a poklonivše se hospodáři a hospodyni, začali sborově zpívati: