„Pravda, králi, pravda je,

Že Dorotka svatá je." (Odejde.)

Sbor:

„Dorotko, ctná panenko, Krista Pána milenko, Přimlouvej ty se za nás, Ať uslyší Bůh hlas náš, Ať se ? němu dostanem, Na věky věkův amen!"

Dozpívavše, přijímali dary, které jim hospodář a hospodyně byli uštědřili: peníze, mouku, krupici atd., co vůbec dostali. Někde při zpěvu poklekne sv. Dorota, a kat, posadiv jí proužku z papíru na hlavu, srazí tuto proužku svým dřevěným mečem. To znamená, že jí uťal hlavu, jak legenda vypravuje.

Vánoční tato hra nejdéle se udržela v Kopidlně, kde jsem ji r. 1861 slyšel zpívati skoro ještě celou. V létech sedmdesátých počala mizeti a nyní již, až na nepatrné zkomoleniny, zanikla docela.

Na „jesličky" připravovali se chlapci, obyčejně chorní zpěváci, již v advente, zkoušejíce, kdo by ? čemu lépe se hodil. Chlapci se sopránovými hlasy byli andělé, s altovými pastýři. Andělé byli ustrojeni bíle, se zlatým pasem kolem boků i kolem hlavy. První z nich měl meč, druhý pokladničku. Pastýři měli režné haleny a slaměné klobouky pastýřské ; opásáni byli lýkovým nebo slaměným provazem a v rukou drželi dlouhé hole zdobené barevnou stuhou a nahoře zakončené lopatkou.

Do světnice vstoupili pastýři a andělé; čert zůstal venku, čekaje doby příhodné. (Tento, dle starého podání, nakukoval prý klíční štěrbinou do chýše betlémské, kdež se právě posvátný výjev narození Páně odbýval.)

Osoby: První a druhý anděl. Kuba, Mikeš, Vávra, pastýři. Čert.

Pastýři postavili se do kruhu, hole postavili do středu šikmo a zpívajíce úvodní píseň kráčeli do kola s tělem nachýleným vždy osm kroků v pravo, dvěma kroky se obrátili a zase osm kroků na levo atd. až do konce. Po úvodní písni poklekli na jedno koleno, seskupili se kolem středu a sklonivše hlavy své, činili, jakoby spali.