Nejjednodušší způsob zvonice býval podle zpráv posud žijících pamětníků zvonek připevněný někde na větvi stromu. Tak v obei Křídlech před nynější visíval prý zvonec na lípě před statkem.

Ne mnoho nákladnější jest i vidlicovitá tyč s prkénkem za stříšku sloužícím v obci Mělkovicích u Žďáru, jak na obrázku vidíme. Tato, by odolala silným větrům, musila býti provazem připevněna ku silnějšímu kmeni stromu, jehož větve svým objetím ji chrání. (Čís. 1.)

Rázovitý jest tvar, jaký vidíme na témže obrázku, ze Sklenného a podobný v nedalekém Kadově. Zvonice tyto samy nejsou věkem dávné, neboť dřevo samo o sobě nedovede dlouho zkáze odolati. Sklenská, dnes již zbouraná, netrvala mnoho přes 30 let a byla již jednou, když spodek v zemi zasazený uhnil, o tento snížena. Podávají však tvary staré a dříve dosti obvyklé, ač dnes kromě v obci Blatinách, kde tvar ten nově z železných travers nápodoben, těžko jich již nalézti, (čís. 2—3.)

Zdali jest uvedený tvar pouze pro náš kraj význačným, nevím, za to však následující ve Lhotce Žďárské má na moravském Valašsku ne-li věrné, aspoň podobné druhy. (Čís. 4.) Jest z vodorovných trámů roubená boudka, kterou prochází a výše nad ní vystupují dvě břevna nesoucí nahoře příčný trámec se zvoncem. Vše zakončuje malá, kulatá stříška. Podobná, v půdorysu však šestihranná, jest zvonička v Jeníkově u Hlinská, jež při své výšce musela býti proti nachýlení podepřena kůly. Týž způsob, jenže s budkou zděnou, v půdorysu okrouhlou vidíme ještě v Cikhaji. Stáří zvoničky Lhotecké dá se vyčítati dle udání staršího občana, za jehož otcova mládí prý se stavěla, na sto let. Věk Jeníkovské nebude příliš různý, neprozrazuje-li téhož stavitele, (čís. 5.)

Pěkný, zajímavý a původní příklad dřevěného stavitelství našel jsem i ve Volevčicích u Telče. Půvabný celkový dojem podává i osmiboký, hranolovitý tvar v Branšově na Novomestskú. Stavba jest zpola zděná, zpola dřevěná s vysokou jehlancovitou střechou a nemá již v našem kraji podobné. Rok 1836 na ní vyznačený jest rokem opravy. (Čís. 6—7.)

Jakožto nejstarší tvar, základní pro celou řadu novějších a zároveň jako pěkný výtvor venkovského mistra tesaře platí zajisté zvonička v Ja-vorku. (čís. 8.) čtverhranná, z prken bedněná stavba zakončena jest menší vížkou, v níž umístěn zvonek. Tato jest z užších destiček uměle skládána a ruzicovitými otvory prolamována. Spodek pak ze tří stran z prken žebrovitě skládaných obedněn jeví myšlénku na starých štítech vesnických používanou a ruzně kombinovanou, znak to starých dřevěných staveb horáckých. Tento způsob výzdoby, jenž na novějších štítech již dávno vymizel, ukazuje, že i venkovský tesař byl ve svém oboru do jisté míry tvořivým umělcem. O stáří této pěkné stavby dřevěné vyzvěděl jsem od 951etého starce, že za jeho paměti kromě krytu nebyla opravována aniž měiiěna. Nápis na zvonku, zdobeném kromě toho ještě postavami dvou svátých, 2ní: Liborius Martinas in Brunn 1767, i mohl by býti s úplnou jistotou křestním listem jejím. Ze stávajících tedy jedna z nejstarších. Jest na vrcholu zakončena krásným kovaným křížkem.