Celkovým vzhledem poněkud odchylnější, avšak svou pěkně tvořenou věžkou zajímavá jest zvonička ve Vysokém u Žďáru. Lid horácký, prožívaje svůj úmorný život v namáhavé práci na neúrodné hrudě při skrovném výnosu a blahobytu, nevyvinul si v celku mnoho vkusu, avšak tato řada výtvorů stavitelských uvedenou okolnost značně polehčuje a činí v ní čestnou výjimku, (čís. 12.)

Dosavadními ukázkami zvonic vlastních nejsou posud vyčteny všechny způsoby jich, běžné v našem kraji. Jiný, dosti původní, jest způsob umístění zvoničky na budově obecní neb vynikající soukromé. V Najdeku (čís. 13.) jest zvonička na staré rychtě či krčmě, na střeše na dvou kolcích vztýčená. O její opravu se starati jest povinností obce. — Častěji však se objevuje jako přídatek na starých budovách školních. Jsou to chaloupky, v nichž jedna skrovná síňka stačila pojmouti celý dorost mládeže domácí i přiškolené a druhá, nevětší, skytala bydlení správci učiliště toho, rozmnožené jen o nějaký chlívek pro domácí zvíře polehčující mu jeho, vezdejšími statky málo obdařené bytí. Zvonění patřilo ? jeho úřadu, a dávka za ně byla malým, ale vítaným příspěvkem ? hubenému sobotálesu.

Posud stojí stará škola se zvoničkou ve Slavkovicích, jež svému účelu sloužila až do let sedmdesátých. Malá jedna místnost byla učebnou, vedlejší pak určena za byt učiteli. Žáčkové sedávali, nebylo-li místa ve škamnách, i na okně neb na rázku dříví pod tabulí. Věžka na ní jest ode dřeva, nedávno plechem pobita. Budovu koupil později chałupnik a s ní i povinnost zvonění. (Čís. 14.)

Ještě zajímavější tvarem jest stará škola se zvoničkou v Matějově (Čís. 9.) Kromě těch bývávaly prý>-i ve Sklenném, Radňovicích a i jinde; myšlénka ta použita i při stavbě nové školy v Písečném. Na straně české posud stojí podobná ve Hříštích, Modlíkově a Horkách u Přibyslavi.

Co se týče zvonků, jsou i tyto rozdílný tvarem i látkou; ne všechny jsou lity z pravé zvonoviny od dovedných zvonařů. Onen v Javorku jest mezi nimi jedním z dokonalejších. Obyčejně jest jen železný, z litiny, jen aby vyhovoval nejnutnější potřebě, zvuk jeho ovšem nezní tak lahodně a čistě. Tyto vyráběly se v blízkých železných, teď zaniklých hutích kadovských; tvar jejich v profilu nevyniká nijak ušlechtilou linií, jsa rozměru neúměrných, široký a nízký, spíše kotlíku podobný.

Z pravidla zvoní se třikráte za den; doba řídí se místním zvykem a. to ráno v létě když se rozední, v zimě o 6. neb 7. hodině, v poledne jak se zvoníkovi dá, kdy je totiž doma, o 1j,t\2 neb až i o Vol. Venkovský vtip praví, že zvoní, až když má vařeno. V Javorku řídí se zvoník tím, když na protější chalupě stín od komína padá rovně se šárem šindelovým, tu prý je pravé poledne. Večer ku klekání zvoní se v létě as půl hodiny po slunce západu, v zimě o šesté.

Služba zvoníka svěřena obyčejně některému z nejbližších chalup níků, jenž za to bývá placen od obce z pravidla užitkem obeeního pozemku; v nejvíce případech bývá to louka, méně role, i není divu, že při velké nouzi o louky, kdy poslední kousek úrodné půdy ku setbě