Zprvu dívka oddaluje odpověď, jakoby teprve sama přemýšlela, kam zítra jíti na trávu, nebo jakoby šuhaje zvědavého škádlila. Sotva však vyslovila, kam půjde, již mu jako plachá srnka utíká „z vršku do doliny".

?h ů z e hr d á.

Při slovech „dievčatko si chodí po slobode" viděti zrovna dívčinu,, jak si vykračuje, hlavu hore, ruce v bok — sebevědomě a hrdě na svou svobodu. Na konci proráží nápěv meze obvyklého zakončení — maluje-svobodu.

O křepké chůzi šuhajově od milé už byla řeč při 6. písni v této části „Keď som išol od mamilej" a j. v.

Jako zpěv ptačí poskytoval při skladbě nápěvu svých pře-rozmanitých zvuků, tak i ptačí let dával nápěvu, totiž pořadí tonůr mnohonásobného podnětu a svého směru.