Předchozí 0405 Následující
str. 374

kýžené jaro. Tam v údolích porozseté chaloupky podél potoků, říček a řek poprvé jasněji prohledají do těsného okolí, ty vyšší na stráních jako hnízda vlaštovčí přilepené vesele bílými lištami a barevným trámovím v prvních jarních slunečních paprscích se koupají.

Do nedávna malá chaloupka nad okénka mohutnou vrstvou sněhovou byla zakryta; sníh zmrzl v silný po vršek a dělníci tkalcovští, chtějíce dostati se ? sousedovi, průkopy ve sněhu se prodírati musili, anebo vyběhli na plochu površkovou a po lesknoucím se tvrdém sněhovém povrchu, po němž by i naloženým mnohdy vozíkem bez proboření se přejelo, přebíhali, spoře jsouce oděni, do chalupy sousední.

Z jara odstraňuje tkadlec horský ochranné prostředky proti mrazu,* z oken vyhazuje mech, před okny odkrývá silné vrstvy dříví a slámyT aby světlo lépe na stav padalo a paprsek sluneční aby opět jednou vysušil vlhko, ba mokro do chalupy vniknuvší. Veselo jest pak i při té bídě a nouzi i v těch nuzných tkalcovských chaloupkách.

Se všech chlumů, homolek, skal hrči a bublá v milé harmonii pramen jarní, každý záhon, každá svornice, všechny cesty a kolejnice v nich jsou improvisovanými splavy; což divu, že dítky i starší hledí užiti té volnosti v přírodě a staví si první hříčku jarní, vodní mlýnek na kterémkoliv prameni za chalupou s meze tekoucím, jemuž ovšem motykou upraví koryto.

Na malé podstavce postaví hřídel, na jehož jednom konci vyřezal malé lopatkové vodní kolečko, na druhém konci zarazil dvě dřívka, která při otáčení kolen dotýkají se kladívek na skleněnou desku dopadajících. Bublání vody, pohánějící kolečko a klepot kladívek pojí se v milý celek, že hudba ta jarní lahodně přehlušuje jednotvárné údery vratidla do osnovy na stavu v chaloupce a splývá i s šumem venkovským v roztomilou náladu jarní.

Prostinká, malá okénka v chaloupce zdobí dítky v prvních dnech jarních zvláštním ornamentem. Jarní květ petrklíče, jenž žluté nálevky nejdříve z jara rozseje po mezích a šťavnatých lukách, jest dítkám látkou ku výzdobě druhu zvláštního. Prvosenka obecná (petrklíč) se žlutou pětilaločnou, nálevkovitou korunou krášlí v různých obrazcích křížů, hvězdic, korunek, začátečních písmen tabulky malounkých okének chalup horských; chlapci i děvčata vytrhají ze stvolů pětizubý trubkovitý kalich a korunou přilepí jej na zarosené okno z vnitřku ve-tvary jmenovaných obrazců. Jednoduchá ta ozdoba, někde i o vytříbeném, ušlechtilém vkusu svědčící, působí tak roztomile, že rádi pozastavíme se-u baráčku chudinkého, zlatým tímto ornamentem se stkvícího. Spatřiti lze mnohdy i zvláštní původní rovnočárné i kruhovité ozdoby, které však nejvíce ke tvaru kříže, nebo hvězdy se přibližují. A tak i ta chudá naše tkalcovina má jarní své radosti.


Předchozí   Následující