Takových triol ve 2/4 taktu velmi karakteristických — ve »Slovenských spevoch« vůbec není a přece jsem je nejednou zcela zřetelně slyšel ve stejném tempu a taktu (dokonce to nebyl snad střídavě 2/4 a 3/4 takt!)

Prozatím končím. Snad jsem již překročil míru, panem redaktorem mi naznačenou, ač bych mohl psáti ještě o leckterých zvláštnostech slovenské písně. O tom snad někdy později.

Chválu spořádané domácnosti 16. věku hlásá nádobí kuchyňské i stolní, jež dědilo se z pokolení na pokolení. Užívalo se nádobí hliněného, dřevěného, nejvíce však cínového, jež vynikalo trvanlivostí a přecházelo na mnohá pokolení; proto žilo v Ml. Boleslavi tolik konvářů a cínařů, kteří jezdili po jarmarcích a měli své vlastní krámy, kotce v radním domě a pod malým loubím.

Tomáš Pokorný a Matěj konvář projeli clo Byšické 1589, když vraceli se z jarmarku v Mělníce. L. 1565 jmenuje se dům Vávrové cej-nice na Novém městě, vedle domu Jiř. Kornberka z Jalovic. L 1661 Jiřík Rynda konvář platil z krámu v rathouze 4 k.; jemu dáno přelití obecních mis, že sešlé byly, po 5 gr. a za nové lžíce 5.44.

Cínové nádobí bylo hladké nebo rýhované a různé velikosti pi-netní, polopinetní; žejdlíkové: po Johance Vávrové dědila starší dcera žejdlík s hubičkou, mladší Dorota bez hubičky 1617; po ní zůstal též korbel rohatý, červený. Z hubatky pil tovaryš na věži, když uctiti chtěli v Boleslavi krále Fridricha 1620. Z cínu byly mísy různé velikosti : veliké, prostřední, misky na vejce, chřen: po Jak. Holzovém zů-