zůstaly tři »formy k voplatkuom«, které byly prodány Jandovi řezníka za 8 k.; dvě z téže doby chováme v museu. Jedna z Doubravičky nese letopočet 1553 a na olyubě nápis : Pan Buoh ma nadieje a ten kdo mi czo dobrého přeje, léta 1553 H S. (Vyobr. č. 2.)

Uvnitř jest fantastická podoba jelena — na drahé straně z trsu trávy vybíhají spirálové haluzky a lodyha nesoucí kalíšek se zárodky ovoce a listovím. Druhá forma ze Sejcína má na jedné straně vyrytá písmena IHS (Jesus) a na druhé vyobrazeny jsou orel, srdéčko, kružice ověšená lístky, tytéž motivy národní české renaissanee, jaké nacházíme na výšivkách, truhlách a v kancionálech. (Vyobr. č. 3.) Po Janu Hladkém (1560) zůstaly 4 formy na oplatky.

Nádobí hrnčířské zřídka se jmenuje, ač již 1. 1494 zvláštním řádem ochraňováni byli hrnčíři boleslavští proti hrncům »hostinským«. Přijížděli sem hrnčíři z Levína a prodávali; artykule cechu hrnčířského známe z pozdějších jich potvrzení 1. 1727. Někteří hrnčíři boleslavští měli tu své domy, na př. Jak. Hrbovatej v domě č 99. II. L. 1619 koupeno do školy nádobí hliněné i dřevěné, jež myla žena kantorům, ač tito obědy měli na faře a u sousedů K svačině, kterou 1 1593 dávali páni při novém soudě, koupeno 10 sklenic po 1 g. 5 d.

U Mich. Jeřábka (1590) našli jsme »kalous hliněný s obroučky«, pak 27 baněk mosazných. Pěkný jest v museu kamenný džbán s letopočtem 1595 s víčkem cínovým, některými reliéfy; kamenných džbánů, majolikových koflíků, misek květovaných, hlavně červené chová museum ve výběru.

Svícnů užívalo se mosazných a železných, na ně kladla se louč a knoty; nescházely i nádhernější lustry, jež si vdova po Ondř. Slovákovi (1591) počítala ve 3 kopách. (Dvě krávy »šacovány« za 11 k.) U Vávrové jmenují se 2 svícny a i puclicht (1617).

K živnostenským potřebám užívalo se zvláštních případných nádob a nástrojů: Mik. Jeřábek zůstavil lazebnickou krabi c i s ubrusem a instrumenta lazebnická. Mik. Klaudianus, lékař boleslavský, staré paní na zámku poručil dryák alexandrinský se zamčitou puškou a paní Veronice všecky lékařské věci, kteréž byly v komoře, prachy i jiné věci; jí poroučí všecky lókořice a džbánky-, kteréž byly v komoře (1. 1521). Nádobí cínové, než se na díly dostalo dědicům, zinventovalo se a zvážilo; často uvádí se jen dle váhy; tak po Zikm, Zahrádkoví zůstalo cínového nádobí nad 1 kamen 9 1.: po Sam. Rudlo-fovi 1 k. 10 1.

Nejvíce nádobí kuchyňského i stolního nacházelo se po řeznících, patrně, že při řemesle svém provozovali též živnost hostinskou. Chudá zednice Anna propuštěná z vězení pro dluhy (1596) dala věřitelům své svršky, mezi nimi všecko své nádobí: dva hrnce měděné, z nichž jeden novější »šacován za dvě kopě«, druhý starší za 1 k.. »želizný kladivo« a palici; »zbylo jí jen něco nádobí dřevěného!« Dřevěná byla truhlička na koření, jež uvádí se v pozůstalosti po Simeonu řezníku