Pak stoupnou všichni do řady vedle sebe a se slovy: »Aj,vy milostiví páni, nemějte nám to za zlé, že jsme k Vám přišli s Kristem Pánem. Pochválen bud! Ježíš Kristus* ukončují, žádajíce o peněžitý dárek do pokladničky.

Bývala to kdysi vzácná veselost a nedoceněná lahoda zábavy na Slovácku, kdy o hodech, o svatba, o fašarlku staří i mladí scházeli se buď v hospodě, buď na návsi ku společným selským radovánkám. Zapomnělo se na trampoty,, všecko šlo za jedním cílem: býti veselu. A jako každý Slovák: když pracovat, tož pracovat, tak i při veselce: když veselost, tak veselost.

A věru tak zdravého veselí, nikdy neumdlévajícího, vždy svěžího a pružného, a při tom tak zvláštního, rázovitého nikde jinde jsme nezažili jako na Slovácku. Nám zdálo se, jako bychom byli v parku naplněném ohnivými květy a prosyceném opojnou vůní ... A což dnes,