Učitelovi a jeho pomocníkovi musím vydati zasloužilé, pochvalné vysvědčení, že vlasť naše byla by šťastná, kdyby měla více takových, hodných, horlivých a pořádku milovnych učitelů, jako jsou naši!

Ostatně nebyl by to žádný div, kdyby nyní i nejhorlivější učitelové nezmalomyslněli! Tak našemu učiteli zadrželi trpce zasloužený sobotáles, ba i louku mu vzali a ve veřejné dražbě pronajali. A proč mu to udělali? Jen proto, že s nimi, lidmi nevděčnými a žádných zákonů nešetřícími, nedržel."

Eoku 1849 dne C. května zastávají se faráře občané Olešničtí píšíce vikáři: „My nížepsané ovčičky chrámu Páně Olešnického doslechly jsme, že mnozí z kolátorníků Olešnických našeho p. faráře, Eetra Dufka, nejen u důstojné biskupské konsistoře, ale i u c. kr. Mladoboleslavského krajského úřadu lživě a nepravě žalovali, a vší mocí odstraněného a přeloženého míti žádají; my však vyznáváme:

1. že nám a mnohým jiným o té žalobě nic povědomo nebylo, a že ti žalobníci od nás žádného práva a žádného plnomocenství k obžalobě pana faráře neměli. 2. Mnozí ani nevěděli, co podepisují, nýbrž byli k tomu podvodem a výhrůžkami donuceni. 3. Doslechu jsme, že žalují, jakoby náš pan farář byl vlažný při vykonávání duchovních povinností; jaká to hanebná a farizejská lež! Před rokem hubovali titéž nezdární křivopřísežníci, že pan farář až tuze přísný a na pořádek velmi dbalý jest. 4. Jest nám líto, že tito žalobníci chtějí nás s naším duchovním pastýřem rozdvojiti a naši dobrou pověst pokáleti. Jenž se stalo v ko-látuře Olešnickó dne 6. května 1849. Fr. Pinovec, rychtář."

Eoku 1849 dne 11. května v neděli bylo u Fr. Bruny, cha-lupníka v Olešnici, několik lidí, kteří pivo a kořalku pili. Lidé chovali se pokojně, ale Bruna hanebně nadával papeži, kněžím a všem ouředuíkůni a konečně doložil: „Nebude dřív „lepší", dokud se všichni nezdvihneni', faráře, kantora a všechny ve škole nepobijem', a potom to'půjde dál!" — Toho jsou svědkové kramář Adam a podruh Liška ze Zásady.

Roku 1850 dne 18. září. K urovnání sporu mezi farářem a osadníky přijel do Olešnice farář Šalk z Boskova, který o výsledku podává konsistoři tuto zprávu: „Dne 18. září 1850 přišel jsem do Olešnice a kladl jsem faráři bratrsky na srdce, aby se hleděl s kolátorníky smířiti ; rukou dáním ujistil mne, že nebude nižádných překážek k smíření v cestu klásti.

Fara zdála se mi býti místem nejpříhodnějším; i přišlo 20 neb 25 osob, ale z těch nespokojenců nepřišel nikdo. Když jsem se ptal, kde jsou?, odpovědělo se mi, že u rychtáře Ducháčka. I poslal jsem-tam dva sousedy, aby je přátelsky požádali, aby přišli na faru.

Odpověděli, že na faru nepůjdou, protože k ní nemají důvěru; mohu j?rý přijít k rychtáři!

Ač tato odpověď byla pro mne pokořující, ač mne i sám farář zrazoval, abych tam nechodil, přece jsem se odhodlal, že k rychtáři půjdu, maje na mysli příklad našeho Spasitele, když zbloudilou ovečku hledal.