památkou a odkazem praotců vašich, on jest též ochranou a měřítkem mravní zachovalosti, jest pevnou zdí proti útokům cizáctví, jež zaplavuje a olravuje náš dobrý slovanský lid. Každý národ od Boha jest, praví písmo sv., a tudíž i od Boha jsou vaše národní krásné zvyky i váš krásný, mravný národní kroj! Dědictví oleu zachovej nám, Pane!« (Plzeňské Listy 1900, č. 108, dne 11. května.)

* Lidové kroje československé v Paříži. V Musée ď Ethnographie umístěném v Trocadérském paláci, do polokruhu stavěné budově, která zbyla ze světové výstavy r. 1878 a také jedné části letošního výstaviště nad Polem Martovým vévodí, nebyl národopis československý dosud nijak zastoupen. Teprve letos byl učiněn skromný počátek, aby museum v Tro-cadéru, kdež Rusko, Halič i jihoslovanské země slušně jsou representovány, tím směrem bylo poněkud doplněno. Mám též proto za vhodné o soukromém*) pokusu tomto v »Českém Lidu« se zmíniti, že mohu u této příležitosti tlumočiti prosbu konservátora musea M. Landrina, aby od nás na ústav jím řízený bylo pamatováno.

Použila jsem pobytu v Paříži k tomu, abych první předmět, který se nám získati podařilo, — úplný ženský kroj od Kyjova, darovaný slč. Olgou Urbánkovou — v ruce konservátora musea odevzdala. M. Landrin byl darem mile překvapen a zamluvil si u mne fotografii charakteristického typu místního, aby dle něho dal zhotoviti hlavu figu-riny. Slíbila jsem panu Landrinovi, že se pokusíme získati další dary pro museum, aby mezera, kterou konservatoř jeho postřehl a těžce nosí, aspoň poněkud byla vyplněna.

Dlužno litovati, že tato naše slovácká děvčice nemohla býti v museu installována ještě za trvání výstavy. Na výstavě samé náš lidový byt nijak není representován, nikoliv však vinou těch, kdož v Praze národopisnými studiemi se obírají. Slušně a přiměřeně mohl národopis náš býti vystaven jen ve vlastním, zevnějškem svým charakteristickém pavillonu, jako jsou pavillony nordických národů, pavillon bosenský a ruská ves. Pro pavillon taký, s rázem českým, -nebylo lze na výstavě místo nalézti a v náhradu nabízeny vedlejší místnosti pavillonu vídeňského, kdež také kollekce prací našich malířů tak representačné na chodbě je rozvěšena.

Stopy slovenského ducha lidového ovšem nescházejí v odděleních uherských pod nátěrem maďarským, pro naše české oko všude pronikajíce. V pavillonu uherském jest to zvláště kollekce předmětů k životu pastevců se vztahujících, v skupině textilních prací na Ghamp de Mars skvostný výběr lidových výšivek, ženičkami slovenskými, v službách ma-ďarsko-židovských otročícími, pro trh hotovených. Bedlivý pozorovatel nalezl by mezi těmito »broderies hongroises« a krásnými slohovými výšivkami, kterých hohatou měrou bylo použito k dekoraci českých interieurů (Obchodní komory a Uměl. průmysl, školy), ovšem vztahy nápadné,