* Valašské povídky J. M. Slavičínského. Dasátý roíník Českého Lidu zahajujeme zvláštní novinkou. Hned vysvětlíme. Podařilo se nám získati novou práci p. J. M. Slavičínského, autora valašské povídky »Vlk Krampotů«, jež svého času vzbudila mezi odborníky takové vzrušení, že do nakladatelstva docházely i telegrafické objednávky — zjev to při spisu tohoto druhu zajislé velmi zřídka se přiházející. Doufáme, že zavděčíme se čtenářstvu, když předložíme novou studii, v níž spisovatel podává ostatek bohatých zkušeností, načerpaných v oboru lidovědy v rodném kraji, pokud je právě v rámec povídkový vtěsnati lze, aby dílo nestalo se rozvláčným a pouze registrujícím. »Vlk Krampolů« byl první, »U Křú-paiů« má býti druhou a poslední prací z tohoto oboru. Pan J. M. Sla-vičínský vede si jinak než mnozí spisovatelé, kteří víno, vytěžené z vinic lidových, rozřeďují vodou a z lidového života vyhledávají stránky ubohé nebo směšné, proplétajíce líčení nevkusnými episodkami. S lidovou řečí se ti kteří potom mazlí, tvoří si zmateninu řeči spisovné s lidovým podřečím libovolně. Jinak náš autor. Ctěte a s oněmi srovnávejte. Plnost, bohatost a výraznost tvarů mluvy lidové, zbytky staré češtiny v ní pozůstalé, zvláštní zvyky a právě vyhraněním jich vynikající svéráznosti: vše to činí — a právě odborníkům — tuto povídku tak milou, jako vzpomínky na babiččiny pohádky. Zde jest ta princezna Mluvy s bohatým mnohonásobným řetězem z perel pravých, zde září báječné démanty jazyka českého, jimiž volno jest se prohrabovati. Než laskaví čtenáři nechť posoudí sami, pokud naše snaha, získati práci tak vynikající, byla oprávněna. Dovolujeme si jen ještě poukázati na posudky předních autorit o první povídce spisovatelově.

šk. rada F r. Bartoš, nejpřednější dialektolog moravský, píše v »Hlídce literární«:

Tolě stručný obsah povídky, jak viděti, dosti nepatrný a všední. A přece povídka tata má do sebe zvláštní půvab a zajímá i baví od začátku až do konce. Co jí půvabu toho dodává, jest předně jadrné a rázovité nářečí valašské, jímž sepsána jest. Pan spisovatel vystihl velmi dokonale všecky zvláštnosti tohoto krásného nářečí nejen po stránce mluvnické, nýbrž i lexikální a fras.tieké. Povídka jeho stala se tím činem pro dialektolpga a filologa pravou pokladnicí. Co tu neznámých jazyku spisovnému krásných a význačných slov, co tu přesných a jadrných vazeb 'a úsloví! Pro snadnější porozumění vyloženy jsou méně známé tvary, slova i vazby pod Čarou.

To vše dodává naší prostinké povídce zvláštního půvabu a vysoké ceny. My ceníme.ji' zvláště jakožto velmi důležitý příspěvek k naší lido-vědě. Ve prospěch této naší lidovědy přáli bychom si, aby se co nejdříve vzdělaní příslušníci našich hlavních kmenů moravských za příkladem