pana Slavičínského chopili podobné práce a podali nám takto živý a názorný obraz veškerého kmenového života našeho lidu, dokud ještě vše nivelisující ráz naší hanumanské doby nešetře s něho všeho pelu a původního rázu. Vědecká dialektologie a ethnografie nemůže konečně podati než rozdrobené a nesouvislé části, kteréž spojeny jsouce v rámec tak úplného a živého obrazu celkový byt našeho lidu mnohem živěji nám objasní a znázorní.

Posudek f Dra Em. Kováře v »Nár. Listech« zněl: Do tohoto rámce vpleteno jest líčení obyčejů lidových života valašského a pod. velice dovedně. Valašskou svatbu zrovna vidíte před sebou. Nic autor nepřidal ze své fantasie, vše jest vypozorováno. Povídka sama je vzor realistického vypravování. Pro širší obecenstvo bude snad závadou, že psána je dialektem a každá strana je plna poznámek fraseo-logických a lexikálních. Za to jako studie nabývá tím vetší ceny. Pro filologa je studnicí valašského nářečí.

Y »Athenaeum« 1892 byla tato kritika:

Životopis Vlka Krampotovic, jejž povídka podává, je rámcem, do něhož vetkána jest národopisná studie valašského lidu. Vidíte jeho život zrovna před sebou, cítíte s lidem tím a chápete jeho jednání. Tak výborně autor lid ten prostudoval a tak realisticky vám jej zobrazil. Tato duševní charakteristika bude národopisce právě tak zajímati, jako obyčeje lidu v povídce uvedené. Poznáte obyčeje při křtu, pak máte vylíčenu valašskou chalupu tak, že byste dle líčení mohli model její sestaviti, pak opět život na statku valašském, poznáváte život valašských podloudníků, život u muziky, valašské námluvy a zvláště svatbu. Takového líčení valašské svatby nikde nenajdete. Je věrné a živé. Kde valašský lid zpívá a co zpívá, toho všeho se dovíte. A 1 i n g u i s t a potěší se z knihy, neboť je psána valašským nářečím a plna lidových slov, obratů a frásí, tak že dialektologie hojně z ní čerpati může.