hřimovsku, pokud s námi sousedí, v Zaehotíně, v Služátkáeh, v Deh-lářích, v Hojkově, v Sázavě, v Novém Rychnově, ve Ghvojnově a j.

Všechny koutnice získané mají pásy všité, vyšívané na plátně domácím, jež švadlenám dodávaly selky samy. Dvě vyšity jsou na damašku (obr. 16.) a pocházejí z Pelhřimovska. (Chudší ženy kupovalj si úzké pásy tkané, jež do koutnic všily) Vyšívány jsou bavlnou, méně hedvábím; jediná vlnou (obr. 13.). Barva červená převládá. Jen na některých vyšíváno též něco (ale málo) barvou modrou, žlutou, špinavě zelenou, hnědou i bílou. Na národopisné výstavce v r. 1894 měli jsme koutnice vyšité cele hedvábím bílým. Žel, že nebylo možno je získati. Pocházely z Pelhřimovska. Cele červeně vyšívány jsou obr. 1 , 7., 4., 10., 14. Nejmladší koutnice opatřena je letopočtem 1853 (obr 4), nejstarší letopočtem 1829 (obr. 8); jiné dvě letopočtem 1836 (obr. 15.), jiná letopočtem 185 L (obr. 2.). Ostatní pohybují se věkem mezi nimi. Na pásech obr. 1., 2., 3. přišity jsou též ozdobné cetky a třesůvky k ozdobě figur (čepec kmotry, parohy jelena a úbor vojáka). Všechny vyšívány jsou stehem plochým a stopkovým.

Pokud ornamentu se týče, nenalezli jsme typů krásnějších. Setkáváme se tu sice s prvky známými i z jiných výšivek československých, ale sluší konstatovati, že vyšívačky horácké uměly nejen výborně kopírovati z přírody, ale hlavně dovedné stylisovati a přeměňovati. Okreslil jsem věrně z originálů (bez idealisování) pozoruhodnější rostlinné typy (i s varianty) květů, zvonků, poupat a jablíček a seřadil je v tabulky, abych usnadnil přehled a ukázal na rozmanitost stylisace a výzdoby. (Všecky tyto typy lze na připojených obrazech koutnic vyhledati.) Nechť mluví samy. Nebudeme vyčítati jména prvků, jež se jim obyčejně přisuzují, ale připomeneme, že mnohý tvar marně bychom v přírodě hledali. Dovedná ruka vyšívačky stvořila jich mnoho sama. Charakteristické jsou květy ze svazu točnic (tab. 4. a, b), vyskytující se na kout-nicích obr. 2. a 3. Jablíčko našli jsme jen třikrát (tab. 4.) na koutnicích obr. 10., 14. a 8. Žel, že pro nedostatek . místa nelze schematicky nakresliti i ostatní tvary listů, plodů, srdéček, košíčků, květináčův a j., aby mohly se státi vzory ku kresbě i výšivkám moderním — skutečně národním a vypudily z našeho národního ornamentu prvky cizí a často fantasii jednotlivcův.

Z prvků figurálních nacházíme na koutnicích horáckých heraldické orly stylisované ze srdéčka, jeleny, kmotra v kastorovém klobouku s kmotrou, kmotry* dvě nesoucí »do kouta« slepičky, košík, džbán, lahvičku, kytičku i šáteček, »lejthary« na koních i vojína opěšalého s mečem v ruce a nezbytné kohoutky. Z čar vynikají rozmanitě zdobená vlnovka (obr. 1., 9., 6., 16.) a klikatina (obr; 6. b).

Ke konci sluší ještě pro věčnou pamět zaznamenati, pokud bylo lze zjistiti, autorky těchto krásných prací. Jsou to (mimo již jmenované): Anna Přenosiíová ze Speřic (1810—1885), Anna Cardová a Helena