kryvka ozdobná, kde shledáváme se s typy známými z koulnie, mezi nimi srdéčkem, speciální známkou IHS a podobou Bohorodičky, dvakrát s Jezuiátkem, jednou bez něho. Technika vyšívačky až na figurální výzdobu jest zručná. Vyšíváno jest stehem plochým. Přikrývka tato pochází z kaple Šejdorfské u Ousobí, kamž ji kterási zbožná vyšívačka věnovala. Jest již dosti chatrná a lze ji s dobrým svědomím dle všech známek zařaditi do sklonku minulého století. Opatřena je krajkou vyšívanou na týlu, již našli jsme u našich koutnic několikráte. Jest celkem 1 m. dlouhá.

Druhá přikrývka kostelní pochází z Ousobí. Je vyšívána bavlnou červenou, modrou a hedvábím žlutým. Také tento ornament našli jsme jako lem na koutnici. Typy jsou úplně totožné s typy koutnicovými. Zvláštností jest, že vedle charakteristického znaku pro výšivku kostelní IHS shledáváme se na této výšivce s kohoutkem a slepičkou. V nápise 1HS spatřujeme srdéčko a nad okolním věnečkem nápis S JAN. V jednom rohu jest vyšit letopočet 1813. (Obrázek náš bude toliko střední částí celku, jenž jest 2'25 m. dlouhý.)

Starší jsou obě vela, nejstarší asi kasule. Zvláště plátno této jeví značnější stáří. Na všech těchto výšivkách shledáváme se opět s jablíčkem. Na kasuli s jablíčkem poněkud neobvykle stylisovaným. Pozoruhodné jsou na kasuli tulipány (ve dvou variantech), s jakými shledáváme se ještě na bílých vyšívaných kožiších.

Vela vyšita byla původně hedvábím hnědým (nyní valně vybledlým), kasule hedvábím několikabarevným. Harmonie barev na kasuli však svědčí o dobrém pojetí krásy. Barvy nejsou ani křiklavé ani syté. Zastoupeny jsou tu hlavně: zelená (stonky listové, obaly tulipánů), modrá (ve dvou nuancích), (vnitřní výzdoba tulipánů, menší tulipány celé), hnědá (ve dvou nuancích), (růžice, karafiáty, jablíčka), zlatožlutá (části růžic) a světlá. Barvy jsou v ornamentu celkem dosti střídavě rozloženy. Na velech pod letopočty 1795 a 1796 spatřujeme začáteční písmena K. P.

Pokládal jsem za vhodné i o těchto výšivkách se zmíniti, ježto považuji je vším právem za práce původu zdejšího, byť i prozrazovala kasule značnou zručnost stylistickou i vyšívačskou. Látka podkladová u všech — plátno režné, domácí — není vedle jiných znakem bezvýznamným. Bližších dat získati jsem nemohl. Nyní jsou majetkem musea humpoleckého.

Již v životopise Rybayově r. 1892 ve Vídni vydaném vzpomenuli jsme o sbírce přísloví, která se chová v uherském národním museu v Pešti. Přísloví tato jsou vlastně vypsána z vydání sbírky Srnce z Var-važova, a sice z vydání z roku 1712, a jen nemnoho jest takých, které