piket«), vrchní je »šlajerová«, a na hlavě má karkuli. Šnury vlající s kar-kule a šatů jsou modré. Šaty zapůjčí některá družka, nemusí to býti právě od poslední svatby, jak to jinde zvykem. S Mařenou chodí odpoledne a u domu zpívají »Kde domov můj«. Před 35 lety v SedlišLích u Frýdku hoši s děvčaty nosili »Mařinu« do blízkého lesa Včelína, zpívajíce: > Neseme Marinu, v olejů smažinu. Kaj ju postavíme? Na fojtové vrata, fojtka budě rada, že ma kamaráda, á fojt ešče radši, že ma černé oči.*'*) V lese svlekli Marinu a na sosnu pověsili.

Mařoška vozí v Raduni na dětském vůzku v tomto kroji: na hlavě má cylindr, beranici nebo čapku, tvář je koupená larva, v hubě má doutník nebo dýmku, dále došek obleče se do kabátu, brusleku, kalhot, na ruce návlekou se rukavičky. Do pravé ruky vloží se šavle, přes prsa připne zlatý papírový pas a přišije několik papírových metálů. Hoši-ško-láci objíždějíce dědinu zastavují se u lepších příbytků, notíce píseň: »Jedú formani od Vidně, vezu Mařoška v košině. Co's to udělal, Mařošku, že tě uvázali za nožku? Ja sem nic zlého nězrobil, ene sem jednoho zastřelil Co's to udělal v Janově, že tě uvázali za obě?«

Za dary koupí si piva, a potraviny snědí. Mařenu i Smrťocha vynesou za dědinu, kdež je buď utopí, častěji spálí, »aby ten král zimy byl mrtvy«. ;

Oblek Smrťochův ve Slavkově bývá černý, na hlavě slaměný klobouk nebo jiný; ostalní výzdoba závisí na vkusu školáků. Když Smrťochs Mařenou se potkají, pokloní se. Rozpustilí kluci někdy děvuchám Mařenu polévají hnojůvkou

V Janovicích zpěvem vyprovázejí Marika a Mařenu na hranici mezi dvěma dědinami a lam je spálí. Kdyby jej nebo ji spálili před hranicí,. v dědině by mřeli, kdyby za hranicí, tož tam smrt slavila by hody. Cestou zpívají: »Neseme Mařenu, na černu nedělu, kaj ju položíme?« Atd. jako v Sedlištích.

Aby v Malé Lhotě vyprosila děvčata pro Mařenu kaptur, zajdou ku posledně vdané o masopustě prosit, aby jim něco pro Mařenu darovala, která hrubě na hlavu si uříká, že jí je zima, že ji bolí a nemá ji čím zamotat Žádaná dá kaptur se zelenými pentlemi připomínajíc, že tu drahou památku jen z lásky a útrpnosti ku trpící daruje. Bývá to obyčejně starší kapturek.

V Dobré odnášejí Mařenu neb Marca ze selských »placů* za zvuků písně: »Vale, marný světe, vale ti dávám, cožkoli v tom světě, vše zanechávám Vím, že nic v tom světě stálého se nenachází, samá ošemetnost v něm se prochází . . . « atd.**)

Vynášeti Mařenu, jak již zmíněno, někde není v obyčeji, po krasne chodiíi jest všeobecnější. Jsou však vsi, že ani nevědí, co jest to krásna,.