Ant. Truhlář, opatřiv vydání úvodem, poznámkami, přílohami a facsí-milemi všech dřevořezeb.*)

Truhlářovo vydání pokládáme v této úpravě za vzor vydání památek staročeských. Příslovečná již svědomitost vydavatelova, ohromná znalost příslušné literatury roztroušené, české i cizí, světové, přesvědčující klid a věcnatost při výkladech a úsudcích — to vše jako v zrcadle se obráží v nové knize Truhlářově, za kterou bude vždy povděčna česká literatura České Akademii, t. j. její III. třídě. Cenu pečlivého vydání zvyšují ještě originální dřevořezby, jež jsou do textu vloženy a za přílohy připojeny. Kniha nahrazuje nám tedy úplně vzácný original vydání prostějovského, jsouc mimo to opatřena záslužnou literárně-historickou studií

0 staročeských překladech a vydáních Ezopových fabulí.

A. Truhlář upozorňuje, že máme v staročeské literatuře čtvero vzdělání Ezopových fabulí, zcela od sebe rozdílných: první ze XIV. století, rýmované, zachované přepisem ve sborníku hrab. Vikt. Bavorovského ve Lvově ; druhé z konce XV. stol, známé ze zbytku inkunabule v knihovně strahovské; třetí, částečné, z první polovice věku-XVI., vepsané mezi řádky latinského tisku r. 1517 v bibliothece klementinské, a čtvrté, nejrozsáhlejší, pojící se ? jménu Jana Albína, vytištěné v Prostějově r. 1557. Tento sborník byl pramenem a kmenem dalších zpracování a překladů pozdějších.

Prostějovské vydání patří ? nejvzácnějším knihám českým století XVI. Až do nedávné doby byly známy jen trosky této rozšířené knihy, útržky. Literárně-historické a bibliografické zprávy o tomto vydaní před Truhlářem jsou neúplné a nesprávné. Exemplář, jehož vydání tak vzorně obstaral A. Truhlář, objevil se náhodou za doby nejnovější na trhu knižním (ve Vídni) a byl získán od vydavatele pro bibliotheku Musea království Českého v Praze, kdež se chová mezi tisky nejvzácnějšími.

Facsimile titulního listu viz na str. 455- Vročení čteme na poslední straně: »Vytištěno v Prostějově u Kašpara Aorga, nákladem Jana Gunthera, impressora Holomúckého, a dokonáno ve čtvrtek po Narození Syna Božího, léta 1557.« O překladateli Ezopových fabulí, Janu Akronovi Albínovi, podává vydavatel nové, zajímavé zprávy i dohady. Naznačuje, jak se mohl dostati překlad z Prahy do tiskárny prostějovské, prostřednictvím mistra Víta Trojana z Ghotěřiny a Pavla Vorličného.

Pro studium kulturních poměrů staročeských věku XVI. jest tato sbírka Ezopových fabulí nepřebernou pokladnicí vědomostí, zpráv delších

1 narážek, zmínek, odjinud neznámých. Překladatel starých bajek nerozpakoval se čerpati z ovzduší sóuvěkého, ze života vrstevníků svých. Fabule Ezopovy dotýkají se nejrozmanitějších stránek lidského života. Překladatel měl tudíž příležitost zavaditi o nejrozmanitější zjevy kul-

> turních poměrů tehdejších.