Slova jsou provázena dřevořezbami. A. Truhlář upozorňuje, že jsou pořízeny podle dřevořezeb sborníku německého, ale česky ryjec místy vedl si volně. Nebyl otrockým napodobitelem. Způsob řezby v českém vydání jest sice poněkud drsnější, ale přes to dokazuje i nevšední obratnost a vynalézavost. Na několika jsou letopočty, roky : 1555 a 1556. Kultúrnohistorická cena těchto vyobrazení jest důležitá jako text. Předvádějí nám živým znázorněním tehdejšího člověka v práci i v odpočinku, v domácnosti i jinde zaměstnaného. Z rysů hrubých, třeba jen naznačených neuměle zosnujeme si snadno představu hlavné o životu lidu tehdejšího a venkovském životě vůbec.

Vzdáváme na konec díky si. České Akademii, že ? návrhu si. III. třídy svolila, abychom uveřejnili v Českém Lidu výběr ukázek z Truhlářova vydání. Jsou to vyobrazení (kromě facsimile listu titulního ze str. 1.) G. 1. Hodokvas (vydání Truhlářovo str. 21). G. 2. Paní při jídle (str 22). G. 5. Hodokvas s pohledem do kuchyně (str. 25). č. 6. ???? ve vězení, v -kládě (str. 35). G. 3. Na dvoře staročeského hospodářství (str. 55). G. 4. Rozsévač obilí (str. 72). Č. 7. Holubník (str. 75). G. 8. Had hospo-dáříček (str. 82). Č. 9. Povoz s mezkem (str. 86). Č. 10. Rozhovor žen s kohoutem (str. 98'. G. 11. Nevěrná vdova věší svého muže, z hrobu vykopaného (str. 99). G. 12. U ptáčníka (str. 116). G. 13. Práce na vinici (str. 168). G. 14. V bžnici (str. 176). G. 15. Odsouzenec ukousl matce ucho (str. 178). Č. 16. Před městem (str. 104). Č. 17. Cbata venkovská se dvorem (str. 134.)

Obsah textů příslušných není třeba uváděti. Tu dlužno nahlédnouti přímo do knihy, na kterou těmito ukázkami čtenářstvo upozorňujeme, doporučujíce ji ? četbě a ke studiu.

V staré knize receptů proti rozmanitým nemocem, pocházející nejspíše z 18. století, nalezl jsem také pod titulem »lékařství proti bolení zubův, aneb komu hnijou dásně«, hojně lidových prostředků. Pravdě se podobá, že kniha ta náležela některé paní z rodu Repiekých ze Sudoméře, kteráž dozvěděvši se od známých svých nebo příbuzných o nějakém prostředku, neopomenula zapsati si jej do svého zápisníku s udáním jména odporučitelky léku. Zajímavé tyto prostředky uvádíme zde tak, jak za sebou v knize oné jsou zaznamenány.

1. Vezmi hlavu zaječí a dej do hrnce nového a dej s chlebem do pece, potom když se dobře usuší, stluč na prach. Když dásně hnijí, po-sejpat, uzdravuje. 2. Klášterskou chvojkou hodně se podkouřit a často zaobvalit, aby pára nešla z huby. 3. Pepř tlučenej vem a zmíchej hned s teplým octem mezi dva šátky a polož na tu stranu, kde bolí zuby,