Pověry o včelách.

Včely — tiché to a neúnavné pracovnice, jichž celý život může býti i rozuatfiým tvorům pěkným příkladem, těší se od dávna zvláštní přízni i úctě našeho lidu. Za svého pobytu na Žďárských horách seznal jsem stařenu, která kdykoliv jí bylo jíti kolem včelína, neopomenula nikdy pozdraviti milé ty tvory: »Pomáhej Pán Bůh —- včeličky, Pána Boha dělnicky; vy pracujete pro oltář.«

701etý rolník a včelař M. z Rosic vypravoval mi, jak jedna žena přijmuvší v kostele sv. hostii, tuto z úst vyňala a v šátku opatrně domů přinesla. Tu pak dala včelám do úlu. Ty hned se kolem shlukly, hostii odvlekly na místo povýšené a kolem ní sdělaly z vosku uměle monstranci. Jak která letěla pak kolem, neopomenula hlavinku skloniti, chtějíc se tak kořiti Všemohoucímu.

Zajímavá je pověst o rojích sv. Petrských, za nejlepší považovaných.*) Když byl Bůh všecko pozemské stvoření — i včeličku a člověka stvořil, a včelička den co den bez přestání v poli a v oulu pracovala, dal jí stvořitel — jako člověku — přikázání, aby si v neděli od práce odpočinula; bezpochyby z té příčiny, aby sedmého dne opět síly ? práci pro příští týden nabyla a neustálým namáháním příliš svůj život nezkraeovala. Včelička však, medu a vosku příliš žádostivá, opovážila se svému nejvyššímu pánu neposlušnou býti. Létala prý jako kdy jindy i v neděli do ' lesů a polí, shromážděla šťávu a prach z květin, stavíc sobě umělecky v oulu buněk. Tu ji povolal Bůh před svůj trůn a řekl jí pohněván: »Neposlušný tvore! Dvé tobě nyní ukládám: buď si odpočin v neděli, aneb nelítej nikdy, co živa budeš, na červený jetel!« Včelička si vyvolila poslednější, aby jen své žádostivosti i v neděli aspoň na jiných květinách zadost učinila. A od té doby nedotkla se žádná včela červeného jetele!

Tak to zůstalo až do časů Ježíšových. Jedenkráte šel pak Spasitel se sv. Petrem okolo jeteliště, kteréž právě nejsladší vůní medovou páchlo. Tuť pozoroval apoštol, že tam přece ani jedinká včelička nelítala a divil se tomu. Na to mu Pán vypravoval, kterak včelička hned po stvoření světa pro svou neposlušnost o požitek jetele přišla — ale doložil pln laskavosti: Abych ti však, Petře, důkaz své lásky a náklonnosti dal, budou od dnešní chvíle. všechny včely, které se na tvůj svátek vyrojí, ale toliko ty, povolení míti, aby na červený jetel létati směly.

Od té doby jsou včeličky, které na červeném jeteli vidíme, pouze včeličky ze svatopetrských rojů. A právě z té příčiny, že roje ty na jeteli zvláště hojného a dobrého medu shromažďují, jsou mezi všemi nejlepší. Vedle těchto rojů sv. Petrských chválí se i roje sv. Janské, za nejšpat-