Jeden, dva, tre, my sme bratře, jeden je tu medzi námi, čo sa skoval do tej slamy, nech je to ten lebo ten, vyhodzme ho z kola ven.

Běží ryba po potoku, ona kriči dyč, na koho to slovo panně (padne), len nech ide pryč.

Ededen, bededen, dindin dán, hajgó, ságo mit kiván, etki metki pinderetki pán.

Endele, vendele kot, přeskočil zajáček plot, přeskočil dve hrušky, po hruškách verembušky zajáček tot.

Antantinus, majarakatinus, majaraka tiki flki avs.

Antantes, ty si starý pes, a ja mladá veverička, utečern ti do hájička a ty po mne bež.

Angl, mangl, vtáčku, vtáček mi dá slánku (slámku), slánku dám krave, kráva mi dá mlieko, mlieko dám kocee (kočke), kočka mi dá myš, myš dám blanárovi, blanár mi dá penize, penize dám pekarovi, pekar mi dá chlieb, •cblieb dám žebrákovi, žebrák mi dá oččenáš (modlitbu) a ty pane chytaj nás.

Kuje kováč klince (v) hubokej (hlbokej) dolinke, čo nakujem, to pre-pijem, príndem dotnom (domov), ženu bijem, moja žena zlá, troje dzecí (děti) má, jenno (jedno) chodzí do školy, druhé šije bačkory, trecjé sedzí na kamenci, drží gajdy na remenci, tak si ono hrá, jako sa mu zdá.

Očče náš, tatko náš, posadzil nás na stoličku, dal nám chleba po krajíčku, dzeci (děti) moje nekrannite, čo vidzíte, uchvatnite, já son starý, nekradél son, čo son vidzel, uchvatél som.

Ginci, minci, napopinci, hrách sa vaří (v) strenném hrnci, pristúpili dva mládenci, pobrali nám sekerenky, na ti naše veverenky, nech je to tá lebo tá, uhodzme hu do blata.

Keď děti najdu »pámbovu kravičku« (lienku, čes. sluníčko), daju si ju na ruku a spevavo odriekaju: »Pámbová kravička, dze je tvoja mamička, za horami, za dolámi, čo tam robí, pivo vaří, po com dává, po krajcary.«

Pri spatření slimáka: Slimáčku, máčku, vytrč rožky na parožky, jak ich nedáš ven, pokazím ti dorn, plesknem ta o pen, bude s teba chropen.

Slnieěku: Dajže Bože slnka do nového hrnka, šak mi ti ho dáme, len sa poihráme.

Plieskajuc ručkami, děti spevavo odriekaju: »Ťap, ťap, ťapušky, išly pany na hrušky, podriapaly kožušky, povešaly na vrata,, popadaly do blata.«

Vzpomínáte si na roztomilou episodku výiněnkáře-dědečka (Mošny) v Stroupežnického Našich furiantech, čtouce, jak pan Matěj Bílý Mezimostí zpíval následující, patrně umělou, nyní již znárodnělou pís-čku Dědeček ve Furiantech vypracuje udivené hospodě, jak vezl ru-