Když je část peří sedrána, postaví se hrnec, v kterém uschováno bylo, dnem vzhůru. Kdyby však někdo nádobu tu vyklepal a vyčistil dříve, nežli všechno peří sedráno bude, špatně by tím posloužil housatům, schromla by prý všechna. (Méník.) Při »doderkách« dává se pozor, které dračce zůstane poslední peří v ruce ; tu jmenují »bába« nebo >pápernice", a to jméno podrží až do nového. (Volanice.) Při »doderkách« vystrojí hospodyně »dračkám« malou hostinu. Obyčejně se podává káva, buchty s mákem, suché švestky, hrušky a křížaly.

Na konec zmíniti se jest o škubání hus a kachen. Podškubávání nesmí se díti kdykoli, nýbrž jen v pátek nebo v sobotu. Podškubává-li hospodyně husy v prvních dnech po neděli, mají prý velkou bolest pa celý týden. (Neděliště.) Místy škubou husy a kachny jen v sobotu, pod-škubané hned vhodí do vody, věříce, že budou míti bolest jen přes neděli. (Rozběřice.) Jinde škubou husy jen do slunce východu, pak je pomaží máslem, a myslí, že necítí bolesti do západu slunce. (Hořice.) Někde radí hospodyním, aby podškubávaly husy a kachny ve středu nebo v pátek, že nebudou při tom křičeti (Zběř) — vedle toho má se podškubávati jen »na nově«, aby husám peří rostlo. (Nový Bydžov.)

Výzdoba keramická u nás jako vůbec v celé Evropě střední do té doby (do 15. stol.), než v Itálii došla emajlová glasura ve známost (vynálezce Lucca della Robia), nejevila žádného pokroku a ani také nemohla, neboť nebylo podkladu, jenž by se pro malbu hodil tak, jako glazura cínová. Touto tedy teprve položen základ k dokonalému umění majolikářskému; neboť když byl Palissy nalezl způsob nanášení téměř všech barev, vznikla pak teprve díla dokonalá a výrobky nabyly ceny umělecké, protože nejen že se malby na glazuře mohly prováděti, ale zároveň barevný tón glasury dle potřeby a effektu se mohl připraviti.

Nemíním zde rozepisovati se o umění italském, kteréž v tomto oboru vyšinulo se ve zmíněné době ke vzácné dokonalosti. Stačí připomenouti jen místa: Faenza, Siena, Ferarra, Urbino a j. Vzpomínám tím jen mistrů, kteří stali se učiteli celé Evropě v tomto umění a způsobili tak náhlý obrat k jeho rozkvětu. Může se říci, že v našich vlastech českých našlo se nejspíš hojně žáků vnímavých v mistrech domácích, da jichž dílen bohatými a umění podporujícími našimi šlechtici povoláváni mistři italští, aby za dobrý plat tajnosti emajlového polevu a způsobu nanášení barev na něj zjevili. Tak i tovaryši naši na útraty domácí šlechty k italským mistrům posíláni, aby do jmenovaných tajností majolikářského umění se zasvěcovali. Že v umění tom potomní mistři naši, zejména čeští,