Tadeáše Hájka z Hájku, profomedika království Českého, hádání osudů lidských z čela r. 1584.*)

Co je »metoposcopia«, vykládá staročeský učenec, proslulý a širším kruhům asi známý objemným »Herbářem«, hned na začátku zajímavé knihy: Metoposkopie jest umění věštiti z čela (metopon sr čelo, skopein rr: hleděti, pozorovati). Čelo jest ukazatelem smutku i veselosti, mírnosti i přísnosti.**)

Hadačství -toto souvisí, jak zevrubně dokazují Mayer a Schindler, těsně s astrologií. Jeho základem jest představa, že metopon, lidské čelo, obličej podléhá vlivu planet a hvězd. Při metoposcopii pozoroval tedy hadač obličej, především čelo, zahloubal se do pozorování vrásek, čar, prohlubenin, vyvýšenin, hvězdiček, obrazců atd. Podle toho pak osnoval si představy o komplexích jako v astrologii, o horku, chladnu, vlhkosti a suchu a zase na základě toho o povaze člověka, jemuž věštil. Šlo tu především o sedm rovnoběžných čar na čele, z nichž první podléhala vlivu Saturnově, druhá Jupiterovi, třetí Marsovi, čtvrtá slunci, pátá Venuši, šestá Mercuriovi, sedmá měsíci. Z těchto čar věštili podle toho, měl-li je kdo všecky nebo jen některé, v stejné podobě nebo některé význačnější, o budoucím osudu člověka, o smrti, a délce života, o štěstí a nezdaru, o manželství a pod. Věštec neváhal z čar na čele vyčísti podrobně, zdali člověk zemře násilně a jak, zda utopením, nebo otrávením, nebo ranou sečnou nebo bodnou atd. To vše vyloženo v objemné knize Gardanově Metoposcopia, libri tredecim, vydané v Paříži r. 1658, kteráž obsahuje 800 rozmanitých obrazců lidského obličeje s příslušnými čarami a návodem o věštbě, o metoposcopr