Metoposcopie středověká není sestrojena teprva za středověku. Připisován původ hádání středověkého Aristotelovi, filosofovi, jenž byl za středověku velice oblíben a požíval důvěry. Na základě starověkých názorů pokračovali ve středověku přední pěstitelé metoposcopie, Tomáš Can-timpré, Beauvais, Konrad Megenberg, Cornelius Agrippa z Nettesheimu, Jan Indagine, Cardanus, Anhorn a jiní. Vedle cizích těchto jmen dlužno vzpomenouti muže, jenž rovněž se, obíral horlivě metoposcopii a vydal zvláštní knihu o ní, s hojnými obrázky, původem Čecha. Je to Tadeáš Hájek z Hájku, protomedikus království Českého. Jeho kniha je vyložena za sklem v rukopisném oddělení v Museu království Českého. Z ní otiskujeme tu vyobrazené dřevoryty s textem příslušným.

Dokazovalo se, že lidé, narození pod Saturnem, mají rysy obličeje smutné, zádumčivé. Pod Jupiterem kdo se narodil, má prý rysy veselé. Kdo se pod Venuší narodil, má rysy na čele a tvářích roztomilé atd. Tvrdilo se dále, že podle těchto rysů obličeje řídí se vůbec povaha člověka, jeho chod, pohyby, pohled, řeč. Proto přibírali při věštbě nejen čelo, než také vzrůst a barvu vousů, vlasů, očí, nosu, rtů, uší, brady atd. Z toho všeho přidružila se k metoposcopii soustava věšteb dalších na př. malé oči podle středověkých skladeb značí závistníka, veliké oči neobrat-nost, světlá barva obličeje znamená bázlivost. Věštby tyto jsou rozvleklé do nekonečna a není divu, že záhy proti metoposcopii a fysiognomii vystupují opět odpůrci neúprosní. Přes to udržovala se fysiognomie do nedávná a ještě na konci XVIII. věku proslul známý Lavater svými studiemi v oboru fysiognomie.

Hájek vyloživ obšírně celou soustavu tehdejší víry o vlivu planet a přírody vůbec na člověka, o čarách na čele ve smyslu nahoře již uvedeném, sestavil v dalším 49 vyobrazení rozmanitých obličejů s latinskými*)