»Letha 1648 Urozený a statečný rytíř Jan Rašín z Rýsmburgka, na ten čas heyttman panství oppočenského, majíce rozepři o kus aulehlí a porostliny s urozeným a statečným rytířem panem Janem Mladotou z Solopisk a na Skalce, kteréhož on i předkové jeho se drželi, terminujíce sobě den téhož léta (sic) 17. Julii sjeli se k lesu vochozi, tak jakož jest se to skrze dva hodnověrné svědky v>hledalo v letu 1647. Že týž kus náleží a jest grunt Jeho Excellen. k zámku Oppočnu, kterýž jsouce na provazce změřen, našlo se 36 provazců a uznáno z něho, kdo by koliv ho užívati chtěl, aby každoročně po 30 g. míš. při sv. Jiří na zámek Oppoöen odváděti povinen byl. Kteréžto věci urozený a statečný rytíř pan Jan Mladota z Solopisk místa dáti chtíti neráčil pro tu příčinu, že svědkové takoví mají přísahy v hrobě náležitě činiti, což se na týž den svrchu jmenovaný stalo, takže Jiřík Moravec, hajný z Domašína, a Jan Krejčí, rychtář z Kamenice, jsouce dosti stížně napomínáni, také-li se v tom dobře pamatují, co jsou v letu pominulém na rathouze města Dobrušky vysvědčili a na to závazek učinili, a to v příčině toho kusu, že nyní týž závazek podle práv mezních v hrobě činiti povinni budou, aby se na to dobře ještě rozmyslili a žádnému k vůli ani pro zalíbení nic nečinili, tak aby duši své neublížili a ji nezavozovali, (—) kdežto Jiřík Moravec a Jan Krejčí tu hned se ohlásili, aby měli nad svou milou duší se zapomenouti a nětczo zcestného mluviti, že toho neučiní, nýbrž s veselou myslí nerci-li (nerczy-li) v hrobě, ale třebas, kdyby možné bylo, pod zemí že svobodně pravdu vyznají. Což tu ihned jsouce hrob vykopán, jest jim závazek přečten a oni svleknouce z (sic) sebe šaty až do košile bosýma nohami (sic), s odpatýma obojky a odkrytými hlavami do hrobu proti vej chodu slunce klekli, položíce každý na Boží umučení dva prsty přísahu učinili, kterážto přísaha v knihách města Dobrušky zapsána obojí slovo od slova, i také jich svědectví se najde.*) (—) Tu ihned odtud jelo se cestou skrze les na druhou stranu, naproti Lhotě až k roli, kterouž Matěj Menčíků ze Lhoty z panství skaleckého drží a užíval ji též (.) Kterážto roli (sic) jest vysvědčena od Jana Krejčího, rychtáře kamenického, a Jana Ježka z Bačetína, též Petra Kuchaře, hajného z Netřeby, o níž též závazek v letu 1647 činili, že jest grunt Jeho Excell. náležející k zámku Oppočnu, vysvědčili. A tu hned tou cestou počnouc z hury (sic) od rohu lesa dolů kamení prostředkem jest sázeno, na svědectví, že pravé meze jsou dolů až k chalupě (.) Po pravé ruce jest grunt Jeho Excellen. a po levé grunt k Skalce náleží (.) Ta chalupa a což jest při ní zahražena též na gruntu Jeho Excellen. a od té chalupy pořád dolů cesta dělí na skrze až k chalupě náležející k Skalce, a odtud do lesa cestou jsou kříže na dříví z obojí strany až naproti Kamennému Humenci dobře se spatřiti může.

Při kteréžto věci byli lidé dožádaní, poctiví, stavu rytířského: