Urozený a statečný rytíř pan Jan Jiří Wostroměřský z Rokytníka, heytman (sic) panství solnického. Urozený a statečný rytíř pan Adam Mladota z Solopisk. Urozený a statečný rytíř pan Jindřich Tamchyna. Urozený a statečný rytíř pan Jindřich Bohuslav Kaus z Lipna. — Z offieírův panství Oppočenského: Jiřík Humburský, purkrabě starší. Tobiáš Žlutický, písař dňchodní. — Z města Dobrušky : Martin Tater, písař radní Jan Bártů, ouiadní osoba. Jakub Bílek, ou-řadní osoba. — Z lidí robottních panství Oppočenského : Zo vsi Domašína: Jan Skop, rychtář. Jiřík Kovář, hajný., Martin Moravců. Ondřej Zyma. — Ze vsi Semechnic: Jiřík Hřivnáč, mysli»er. Jiřík, učedlník jeho m> slivecký. Jan Jan-dáček, rychtář. Pavel Žídků. Václav Shejbal, hajný z ťodchlumi. — Ze vsi Bače-tína : Matouš Kovář, na ten čas rychtář. Jan Ježek. — ZNetřeby: Fetr Kuchař, hajný. Martin Kyn, švec, hajný. Matěj Polesuej m p."

Naše listiny, z nichž tuto zprávu o přísaze v hrobě jsme čerpali a z nichž jedna právě zde citovaný protokol o celém aktu obsahuje, pocházejí z archivu opočenského, z něhož, jako veliký počet ještě jiných, před nedávném (asi před 20 lety) byly vyhozeny. Z těch, co nám do rukou se dostaly, jsou jen tři kusy, jež sepsány ve sporu o meze. Na rubrum první (dle doby) z nich čteme prvotní nápis od jejího pisatele, polesného Matěje : »Zpráva o lukách a pasece v hájemství Domašínským a Kamenickým.« Z doby arciť mnohem pozdější je jiný nápis: »Mit dem Guelh Skalka unterschiedliche Gränitz-Vergleiche und Beschreibungen ab A. 1647 bis ad A. 1722.« A vedle toho ještě jinou rukou: Fach Nro. 36. Faso. Nro. 4. Seriál Nro. 1050. — Máme tedy maličký počet i z těch listin vyloučených z archivu opočenského, jež se týkají sporu o meze s panstvím skaleckym. Process o to nabyl patrně velikých rozměrů a trval bez mála sto let. Veliký počet z vyhoštěných archivních dokumentu získal druhdy prof. historie na Pražské universitě, nynější ministr Dr. Antonín Rezek (jenž odtud zvláště hojně čerpal pro své »Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách«). Lze souditi, že by se našlo mimo jiné ještě více zpráv o našem mezním sporu.

Avšak jakožto doklad o tom, že a jak v takovém případě přísaha v hrobě konána byla, dostačuje to, co právě zde podáno jest.

Zle se vedlo v zimě tenkráte čeledi, podruhům, již byli bez chleba. Sedláci sami, zápasíce s bídou, omezovali se na nejmenší počet chasy. Napočítalo se r. 1790 jen na Poděbradsku ku 2000 podruhů, kteří v bídě živořili. Vavák ve své prostomyslnosti klade celou vinu nařízení, jímž byl vrchní ředitel panství přinucen vydati každému dospělému »zadávající cedulku«. Proto prý žebráků přibývá. Illuminati či Osvícení nalezli mezi nimi pro své nové náboženství dobré půdy. Ani r. 1782 nepůsobil převrat náboženský tolik rozruchu, jako povstání chuďasů roku