slechnuvše jej, běželi k potoku, napili se z něho a přesvědčili se, že jejich druh mluvil pravdu. Odtud nazvali potok Botič Vinným potokem. Později v jiných dnech lidé poznali, že jen vodu pili. . Srv. když Oldřich lovil na Sázavě, podal mu sv. Prokop číši pramenité vody. Oldřich napiv se, pravil, že pil to nejchutnější víno.«

Druhá zpráva zapsána k r. 1671. Vznikla půtka o Botič mezi Novoměstskými a Vyšehradskou kapitolou. Podrobnosti vylíčil Ruffer (Historie Vyšehradská, str. 324—5): »Magistrátu Novoměstskému se chtělo ryb z potoka Botiče, a mrzelo je to, že jen děkan a kanovník Vyšehradský tu ryby loví. I začali veliké překážky v tom kapitole činiti, zvláště od r. 1671. Jednoho času děkan pro vyražení své lovil v Botiči sám s kanovníkem ; o tom dal někdo magistrátu zprávu. Za nějakou chvíli ze všech stran Novoměstští všelijaký lid prostý, plavecký, pytlářský, mlynářský, nádenický a jiné podobné chasy, as 200 osob se přihnalo, kterážto chasa s rozličnou zbraní, s muškety, s ručnicemi a kordy, dvojí branou, Svinskou a Vyšehradskou a potom třetí branou skrze dvéře ve zdech městských pod Karlovem, kdež nikdy stráže nebylo, a o nich se nevědělo, ven za město vypadli a tu pana děkana v Botiči ryby lovícího s hrozným hřmotem a hlukem od lovení ryb zahnali, sítě pobrali a to vše s vědomím a z poručení rady Novoměstské. Vyšehradští slyšíce ten náramný hluk, sběhli se, než na odpor se jim stavěti nesměli, aby se výtržnosti neudaly. Na to kapitola Vyšehradská celou obec Novoměstskou u soudu zemského obžalovala. Spor trval 10 let. Pražští žádného jiného důkazu neuváděli, než že ten potok se jmenuje Nuselský; Nusle že jim patří, tedy i potok až ke zdi městské a dále.« O spor nám tolik nejde, jako nás více zaujímá — lov ryb sítěmi pod Vyšehradskou skalou v Botiči!

Pokusím se načrtnouti řadu rostlin, s nimiž v Pošumaví, jmenovitě v okolí Klatovském do důvěrnějšího styku přicházel a dosud přichází náš lid. Dlužno podotknouti, že setkáme se tu s mnohými druhy méně v ostatních Čechách známými hlavně proto, že v jmenované krajině mnohé druhy se vyskytují, náležejíce hlavně submontální a montální floře.

Druhy jdétež v sledu přirozené soustavy. Za jménem vědeckým je v závorce v knihách užívaný název český a za ním pak stojí vždy jméno neb i jeho synonyma čisté lidová, jak v zmíněné krajině užívána jsou. Mnohé druhy uvedl jsem pouze k vůli zvláštním jménům, někdy pouze svérázně se v krajině naší vyskytujícím. Všecka data jsem pilně sbíral pouze mezi lidem na vesnicích u Klatov a mnohé tajnosti pod přísným