Tak jako vesnice sama, nejsou ani statky v Žloukovicích stavěny ze žádného pravidla ; nepravidelnost pozemku vynutila si nových a nových výjimek, které k malebnosti celku jen slouží • někdy některý ten statek či chalupa nemá vůbec tvaru ukončeného, jdou jimi i veřejné cesty a ohrada zdá se býti zbytečnou.

Statek žloukovický má pravidlem obytné stavení s velkou hlavní světnicí až 8 m. do kvadrátu (v čísle 17.), do níž vchází se síňkou, za níž je kuchyně, z níž topí se pec ve světnici. Za hlavní světnicí jest tu a tam i světnice druhá s oknem do čela stavení. Za síní z druhé strany jsou komory a dále po případě stáj. Jinde má stáj místo naproti anebo v boku hlavní budovy a stodola není vždy naproti vjezdu. Přibližně uprostřed dvora stojí sýpka na kolech, po stupních přístupná, zejména při 5ísle 1. znamenitě úpravně vyvinutá, se sloupečky a zábradlím před dveřma nahoře opatřená. V čísle 17. jest mimo hlavní sýpku ještě malý zvláštní roztomilý srub jako vlastní spíže. Tu a tam v chalupách viděti menší pavlače, ale ty nedošly nikde úpravnější formy. Naproti hlavnímu stavení ve statku č. 3. stojí zvlášť pro sebe sroubený výměnek Nejstarší z budov žloukoviekých jest každým způsobem č. 1. Chalupa nemá valné ceny, ač profily u oken jsou zajímavé a ke stáří její ukazují, k ní patří ale sýpka, jíž co do malebnosti málo co v tom směru ve středních Cechách se vyrovná (obraz její přineseme přišle). Něco mladší bude č. 17., velký statek s velkou sýpkou a spíží či srubem, některé součásti statku jsou již novější a zděné. Nejpravidelnějším půdorysem honosí se ě. 3, statek, který typu selských usedlosti v středních Čechách se nejvíce blíží, ale samostatné sýpky nemá, nýbrž jen kolnu a konečně č. 19., ve kterém také již některá stavení, jako chlévy, jsou nově přestavěna.

Připojené illustrace stačí, aby nám podaly jasný obraz dřevěného stavitelství zde užitého a netřeba ani výkladu o konstrukci a formách jeho.

Z posledních dob života skladatele znárodnělé písně »Horo, horo« etc. dozvěděl jsem se následující : Zamiloval sobě jako cis. myslivec u Jičína dívku, která i jej milovala, rodičové ale zbraňovali jejich lásce a vyzval ji jednoho dne na procházku. Sešli se. On však s pistolí přišel. To tušila prý i dívka. Zastřelil ji a chtěl život svůj týmž způsobem končiti, ale byl dříve, nežli úmysl svůj vyvésti mohl, zatknut a do Hradce odveden. Vězněn byl na Slezské bráně, sepjat na rukou i na nohou. Tu skládal nadřečenou píseň, kterouž s uvězněným spolu myslivcem zpívával, pořade ji doplňuje. Píseň tuto často přepisoval a dívkám branou chodícím rozdával. Byl člověk postavy krásné, pěkně uměl zpívati. Na Slezské bráně zdržel se po 2 léta