Bohatý archiv města Velké Byteše na Moravě chová pod signem II. 7 rukopisnou knihu, následujícím titulem opatřenou: >Kniha penarum; co se na sněme in tormentis vyzná, do ní zapsáno býti má. 1556.« — Hrůzný jest obsah knihy této, již také po česku »Smolnou« i knihou »Černou« zvali; obsahujeť vyznání zločinců »právem útrpným« (toť nad-řečený »sněm in tormentis«), tedy mučidly dotazovaných. A tu s vyznáními úžasnými se potkáváme a ovšem i ortely ukrutné, nelidské čteme, jakéž vynášívali »purkmistr, konšelé i všecka trojí rada města Byteše Veliké po Pánu Bohu právo vypovídajíce«.

Známo, že druhá polovice XVI. věku přinesla celé střední a jižní Evropě nejčastější a nejrozsáhlejší pronásledování nešťastníků z kouzel a čar obviněných. Dokladem, že hrozný onen »duch času« vniknul i do zapomenuté hornatiny českomoravské, vyžádav si mnohých obětí, podává nám jmenovaná kniha Bytešská svým »Čarodějským soudem« z r. 1571 až 1572 a 1576, který důležitým zůstane pramenem podrobných kulturních dějin zemí našich, jelikož záznamů podobných jen poskrovnu se zachovalo.

Poprvé o soudu tomto zmiňuje se spisovatel monografie: »Dějiny města Velké Byteše« (sv. I, str. 144). Některých údajů jeho použil prof. V. Prásek ve článku »O čarodějství« v časopisu »Komenský«, obšírnější pak pojednání směru poučného uveřejnil časopis »Národ a škola«, ve Velkém Meziříčí vycházející. Přítomně chceme látku do té míry zpracovati, by s programem »Českého Lidu« souvisela, a všímati si pověr a čárů, jež vyznáními obviněných žen na právě útrpném na jevo vyšly.

List 18. »Smolné knihy« uvádí začátek Bytešského soudu »čaroděj-ského« těmito slovy: »Vyznání Maštalkové z Náměště při útrpném právě v městě Velké Byteši ve čtvrtek před sv. Šimonem a Judou 1571. Při prvním, druhém a nejvíce při třetím trápení*) Anna Maštalková vyznala, že jest Lidmila Klimentka paní Mandě udělala z té příčiny, že jí sýrův nechtěla paní Manda prodati. A to tím způsobem, že jest zmy!a psa a kočku a vypůjčivši sobě Klimentka botkův od paní Mandy, do těch botku za kamny tu vodu vlila. Ona Maštalková jest také o tom všem věděla. A na tom jest umřela, že jest Klimentka jí paní Mandě svými čarami udělala a ji usušila.« Ä již sledovati lze děsný řetěz, v němž článkem k článku se pojícím bylo vyznání jedné ženy na druhou, druhé na třetí,