Klimentka při hranici,*) tu jest Placková z Tasova přivedena byla k »vej-vodu«, a co jest při trápení Klimentka pravila na Plačkovou, tu sobě v oöi mluvily. Klimentka Lidmila Plačkové mluvila: Že jsi ty mi poslala té vody a učilas mne, co jsem dělati měla! A teď kdyby té vody nebylo, mnoho let mohla bych na světě býti, a tak jsem nebohá žena skrze tebe k tomu přišla. A dala jsem za tu vodu tolar. A ona Placková při vejvodu svém Klimentce odpověděla, že nebyl tolar, byl jest Šedesátník. Na tom jest Lidmila Klimentka umřela.«

V dalším zápisu podotknuto pouze, že Placková na trápení svém vyznala na Dorotu Vitouškovu z Tasova; plné vyznán! Plačkové zapsáno není a nevíme, zdaž i tato »na tom umřela«. Za to Dorota Vitoušková, dle všeho hlavní vinnice (travička!), obsáhlá vyznám učinila v pátek po sv. Martině 1571 na právě útrpném: »Kočky slepé, psy slepé a žáby jedovaté na prach sušila, rtuť živou mezi to dávala. Nejprve Janovi Saní-kovi (vodu z toho strojenou) vypiti dali, že se rozpukl, a to na něj jeho vlastní žena navedla, a to proto, že ji »bijel«. Sama jemu to vypiti dala, a my jsme jí to přistrojily a daly.« Dále vypovídala, že umořily Hanpry-skova Jana, protože si nechtěl vzíti Kašpárky. Kašpárka svého vlastního muže sama nožem zabila, a potom bránici z něho vyřezala.

V následujících vyznáních stále Vitoušková jmenuje Kašpárku za spoluvinnici. Též tou »zlou vodou« umořily Jiříka Buršova, a to proto. že »ji šatem topinky z braviště dobyl a je zahodil«. Umořily též tou vodou Jana Vyzrálova, že ji ubil, když ve škodě pásla. Z hlavy Macháčkové vlasů dostaly, těmi vlasy žábě oči zašily, ji po vodě pustily a tak jest (Macháčková) podnes slepá. Umořily Pětníkovi tou vodou dva koně, a Sládkovi krávy pomořily. Robotkovi, rychtáři Tasovskému, umořily dvě krávy, že je byl »vsadil« (do vězení). Širůčkovi drahně dobytka umořily tou vodou, Klímovi, Kuklovi čtvero koní. Vitoušková s Plačkovou zaopatřily »prach« z nadjmenovaných »čtyř kusů« (psi, kočky, žáby, rtuť) Lid-mi!e, aby pana Alexa, pána svého, umořiti mohla, poněvadž ji bil a s ní dobře nenakládal. Prachem tím posypávala jemu mřeny a nadívala holoubata, ale »nemohouce jej oklamati, pozvaly ho na faru v Tasově, daly toho prachu kuchařce kněze Jehňádka, ona ho jemu do červeného vína namíchala. A jakž to víno vypil a z fary šel, hned na něj nemoc přišla jako mráz, a přijda domů hned jest schl dotud, až i umřel.«