Ve Sněti upozorňuje hospodyni:

@I@1v

V Rejčkově upomíná sedláky na odměnu zvoníkovu :

Na Lipovském u přívozníka sedával hastrman. V zimě chodil do světnice, v létě sedávali všichni venku pod stromem. Jednou přišel trochu později a řekl: »Milý příteli, budu se stěhovat pryč do ěervenskych proudů (u Červené). Budou se tam převážet lidi s bakouny a tu musím jednoho bakounkáře dostat a utopit.« Potom odešel. Druhého dne ráno podivil se přívozník a jeho rodina. Po břehu šlo plno otrhaných dětí, menších, větších, každé nesouc na zádech svůj raneček. Ještě se však nevzpamatovali, když vešel vodník. Loučil se srdečně se všemi a litoval, že musí odejíti. Na rozloučenou podal přívozníkovi rozbitou opálku plnou kamení. »Toho si važte,« řekl, »a nezapomeňte na mne!< Když odešel, seběhla se celá rodina kolem opálky, ale všichni byli zklamáni. »Co s tím?« bručel přívozník. »On nám dá na rozloučenou rozbitou opálku s křemelím (kře-melky). Vysypte to ven!« Rychle chytila to žena a vyhodila ven a opálku hodila ke kamnům. Tu přibatolila se malá dceruška a našla ještě jeden kámen. Rychle chtěla si upraviti drábky (kaménky k dětské hře »drábky«). Najednou vidí, že se kaménky třpytí. Volá na otce; ten přichvátal, vzal zvědavě kousek a již se chytal za vlasy: »My hlupáci«, volal »jistě to bylo drahé kamení!« Vzal jeden kousek a odnesl ho do města, kde za něj dostal 500 stříbrných (zlatníků). Když se vrátil domů, řekl ženě své: • Vidíš, ženo, my jsme byli opravdu hodně hloupí. Jistě to byly všechny drahé kameny.«