Karkulky či spíše čepičky zvané bývaly hedvábné a to buď z modrého nebo červeného hedvábí. Skládaly se ze tří polí, z dvou postranních a z prostředního pruhu. Po stranách zlatou nití a na temenu bylo vyšito po jedné velké rosetě a v záhlaví byla vyšita jedna malá rosetka. Okraj b\l olemován kraječkou, na temenu přišita byla červená mašlička, a na krček přivázána bývala čepička tolikéž pentličkami červenými.

Povijány v kraji jmenovaném »za starého sekula« bývaly pouze hedvábné květované buď červené nebo modré i žluté. Zavíjeli se do nich dcerušky i synečkové, pak vnoučkové a pravnoučkové atd.

Z výbavy nevěsty na Strašecku. Fot. Jindř. Koula.

Peřinky bývaly damaškové, těžké, květované, ale i lehké — ovšem koupil, jak kdo mohl. Bývaly prý i zlatem vyšívané.

Chlapci když poodrostli, na hlavě nosívali čepice s »kšiltem«, v zimě »chlupaté«. Kazajky nosívali manšestrové, sametové i »tkalcové«. Kapsiček nemívali u těchto kabátků. A k čemu? Šátků (povídala mně vypravěčka) nepotřebovali. Pod kazajkou krátkou mívali vestičku či puntíček a ovšem i kalhoty z téže látky jako kazajku. Musívaly děti daleko do školy a proto hoši vesměs nosívali boty. V zimě nosívali hoši kožíšky krátké z kůže ovčí vydělané, bílé, olemované koží, gránkou.

Děvčata obyčejně na hlavě nosívala šátky, pro neděli červené koc-monoské a pro všední dny kazamírové obyčejné. Vlasy rozčísly v předu v pěšinku, maminka spletla jim dva copany a svázala vzadu v housku. Nosívaly dívky sukničky vlněné, silné, vesměs zvané mol-