V zimě nosívali kožichy z ovčí kůže, bílé, gránkou olemované — ale i pláště modré s límcem.

O svatbách nosívali ženiši hedvábné cylindry. Dívky pak a ženy nosívaly vlasy do žíhonu, to jest v uzlík vzadu podvázaly vlasy, v předu si je rozčísnuvše. Nosívaly i hluboce do čela po stranách sčísnuté vlasy, tak zvané »koňské klapky«.

V uších nosívaly náušničky s cimbály nebo šištičkami, nebo i oringle >pecičky«. Kolem hrdla zavěšovaly dukáty i double kříže na pentlích černých, modrých i červených. Někdy i granáty. Zpod šněrovačky s axlama či průramky celé zlaté, nebo sametové či hedvábné zelené, černé nebo červené bohatě stříbrnými nebo zlatými květy a prýmy vyšívané a kolem

Vyšívaná ozdoba na svatebním ubrusu ze Strašecka. Fot. J. Koula.

cokničkami někdy lemované bělela se košilka metličkami nebo kvítečky jinými vyšívaná, s límečkem kolem hrdla a s ohromnými krátkými baňatými rukávy s obrubou krajkovou, z kterých, když se rozbouraly, mohla prý se ušiti košilka pro dítě. Nosívaly se i špenzry rázu známého.

Krátké sukně za stará bývaly šakonové, obyčejně květované, pruhované a objaté téměř kol do kola fěrtochem hedvábným, celým zeleným, žlutým nebo modrým tonu jednoho — ale i květované nejednou byly i se zlatými krajkami. Však bývaly fěrtochy i tylové, bohatě květinovým molivem protahované. Pod fěrtochem na sukni kasné bývalo pro úsporu na drahé látce »lecco« nebo »dost dobrý«, t. j. lacinější podšívka.

Punčochy bývaly vždy bílé, katrované, t. j. mřížkované, bělostí pěkně kontrastující, s nízkými, černými střevíčky, vesměs za stará nošenými.

Nezřídka i sukně spodní bývaly bohatě vyšívané — pruhy kroužkovanými, ale i pruhy s náměty rostlinnými.