zkoušeli je, co vlastně chtějí a nač věří! Výsledek byl následující: Oni tvrdí, že císaři nejen jednostejné jest, jestli se kdo vůbec k náboženství nějakému, bud panujícímu nebo k trpěnému přiznává, ba že k císaři nanejvýš k zalíbení přichází odpad od katolického náboženství. Ti, kdo odpadnou, stanou prý se oučastnými rozličných výhod a předností, a prolo se prohlašují »nekatolíci býti beze všeho tolerirovaného náboženství«I Oni chtějí býti beze všeho náboženství. Oni tvrdí dále, že přijde nepřítel z Maroka, který katolíky vyhladí a potře a stroskotá hnízdo orlovo; a oni že sami pozůstavše vše mezi sebe rozdělí! Vzpěčují se daně platiti a hledí mlčky k tomu, když jim ouřad dobytek prodává, aby daně zapravil Bůh prý žije v nich, nesmrtelnost však upírají. V nočních schůzkách provádějí své komunistické zásady. Opovrhují svým jir,ěním. O tom viz příklad z doby Josefínské. Tehdáž vjedné vsi N. v Litomyšlsku uzavřeli Ada-mité, že budou slavit nějakou obět. Poradil jim jeden ze sboru svých lilav, aby snesli všecko zlato a stříbro a zaházeli to skutečně do louže jedné, jenž se u jeho statku nalézala. I sešli se a tancujíce okolo této louže a tím obyčejem vykonávali obět a službu schválenou od tohoto ouda adamit-ského. A kdož to ví, jestli tento vychytralý muž potajmo stříbro a zlato z oné louže nevylovil? Mezi nima a ostatními obyv. přišlo v Chocensku jako i jinde k rvačkám. Ouřad musil použiti vojsko proti rváčům těmto. Když ouřadové mnohé pokárali vůdce, opět se tito pobloudili Adamité k svým předešlým pastýřům obraceli a kajícně je prosíce, aby je opět do ovčinců křesťanských přijali. Kdož ví, jestli to na oko neb líc nečinili před bázní a kázní, to budoucnost svobodná v náboženství dokáže.

Statue P. Marie v Chocni.

(Soupis XVI. Zd. Wirth, Vysokomýtsko).

Duše v očistci navštěvované. Jistý měštan z Ounoště jménem Výšin, starý modlář, chodil do očistce do lesů křivoklátských k Rakovnické straně k babnišťalům čili kalužím, v kterých prý duše na léta zakleté měly očistec a on je chodíval