Na schodě.

Strýc vyhléd ven oknem.

Ale lidé milí! A jak sem šél k vám, nide mračénka nebyJo. Ja, šak jedna stará baba že pa.natuje, co pršalo a zas přestalo, obemíúvál. Včil už ani ty zimy za nic n«stojíja. Zima bez sněhu, to je jak tanec bez muziky.

Ja, nebudu já už dlúho světla páliť, rozmýšlál si nemocný nahlas, ale věcéj taják pro sebe. Už myslimtě kukueky neučuju kukať . . . No, nezhřešil sem loléj a dyž sem zhřešil — všeci sme hříšní; a dyž ňa Pámbu tady neopustil, aj tam sa o mňa jaksik obstará . . . Šak grejcara nespravedlivého nemám, nikoho sem neocigáníl,654) co po mně ostane, nebude to proklnuté.

Přišel Zgabaj. Tož jak je ti? ptá sa nemocného po přivítánu. — Tanu, Jan od narození, smií sa Křupala.

Gha, cha! Ty si jak ten starý hrobař, Pámbu mu tam odpusť. — Do to umřel, strýce? — Ja, živý. — A co mu byío? — Janu, bolelo ho. — Tož ti už okříly hnidy, dyž děláš kundrfály. Ale myslím je ti Jan teprú od téj, jak ťa okřtili.

Ja, já to děiám taják ten Žamboch v téj Růžčce. Dyž ochorél, poslat si pro muzikanty, préj: Včil ně zahrajte; na pohřebě bych to nečúl Tož já také sa směju, dokel móžu, šak >potom sa všecek smích vzdálí, dyž všecko oheň zapálí, jak svatý Pavel praví.« Ale šak sa ně darebně směje, bolí ňa na prsoch.

Ja, to je najlepší hustý perpetín na plátno rozelříť a přiložiť na prsa, to všecko vytáhne na vrch, radil Zgabaj. A nemožež-i si odkašlať, tož slaniny v zelnici uvařit' a tú zelnicu pit". To je moja medecína.

Chvílu pobyli, pořečuovali a pobírali sa dóm. — Tož sa tam vyprovoďte, vyprovoďte, dyž já nemožu, vymlúvá! sa nemocný.

Jozefe, pravil Zgabaj venku strýcovi Křúpalovém, len Jan sa ně nelúbí. Sa ně zdá, že si ho tá smrť už připravjá. Už ty řeči takové, na ničem mu néni záležáno ... Co sa nakmásál jak živ. A včil černé — černé, bílé — bílé ... — Ťa, aspoň nám tam obhlédne místo

Och, naö tak člověk přiehodí k tom posledním konců! Už je s nama zle, milý Jozefe. — Ja, nidy néni tak zle, aby nemohlo byť horší. Já dycky v zimě si myslim: Dybych enom bocány655) uhléd letěť. A to léto-už člověk zas předrží jaksi s pomoci*) Boží.

A ge kom to ide pan farář? ptala sa Zgabajka Janírčeny, co šla z téj strany, de pan farář zachodíl.

A sa ně zdá, že je čída na Jankovi Kfúpaíovém. Včera s ním byla hrubě zle. Takový je už enom ducha pustiť. Ani chodiť nemože, tož tak