str. 162

Ženské kroje a typy slezské.

Poučuje J. Vyhlídal v novém díle svém »Naše Slezsko«, 1903, str. 179 a d (srv. str. 166), že lidový kroj ve Slezsku skoro docela vyhynul. Ještě před 30 lety prý mohl jsi viděti Slezáka v národním kroji, nyní ani v Opavském zemském museu nenajdeš dobře ustrojené figuríny. J. Vyhlídal studoval kroje na výstavkách národopisných r. 1893 v Opavě a r. 1894 v Orlové. Výsledky tohoto studia uveřejňuje se všemi podrobnostmi, podle starých pamětí v uvedené knize a sice ve dvou statích rozdílných, o kroji na Opavsku a o kroji na Těšínsku. Tam odkazujeme, nic lepšího posud vedle Vlukových článků (srovn. Český Lid Vlil, IX.) nebylo o kroji slezském psáno. Na str. 160 vyobrazena dě-vucha z Jaktaře, na str. 161 vdaná žena z Vlasto viček, majíc na hlavě >čapku« (futermyei) s okrajem kožešinovým, >krolikem«:. V letě se nosil od vdaných kroj ženský, jak je vyobrazen na str. 163, žena z Jarkovic. Na straně 164 zobrazena slařenka ze Slavkova a na straně 165 Valaška od Frýdku. R.

Hospodářství selské na Liťomyšlsbu na sklonku věku XVIII.

Podává Antonín Tom íček.

Řepa dařívala se dle let prostředně; zlepšovala se obyčejně, když se zabíjelo o vánocích (mezi 1. prosincem a 1. únorem). »Šláplo-li prase do řepy (pařát), to byly hody «*) Též škvarkama husíma se ve statku lepšilo. Při pečení chleba sázela iiospodyně naposledy placky skládané řepou a kořeněné pepřem, tak zvané řepáky. Do posvícení musela být řepa sklizena a zelí našlapáno.

Zelí, které nyní záchodovým hnojem se ohnojuje, bývalo ohnojo-váno kuřinci a chudší chodili sbírat bobky na místa, kde ovčák nejvíce ovce pásl. Chudší lidé kroužili zelí ze řepy.

Len. Hlavní plodinou, která se dobře zpeněžila, byl len. Bylo na př. v Lezníku šest pazderen a šest statků; z pazderen těch se staly po čase chalupy. Len se v prvních letech dařil nestejně. Jednou po šest let se nezvedl, tu ho chodívali kupo\at na Poličsko; když se zdařil, poskytl značný příjem i obživu celé vsi. Za prvních dob (ve květu lnářství) se neprodával; sepředl se na přízi a příze se utkala na plátno. Plátno bylo dvojí: hrubší a tenší; mívali 16 až 20 kusů (kop) pláten. Bílilo se jen popelem, vodou se kropilo a v kotlích vyvářelo. Celé kopce se bělaly

*) totiž byly-li v řepě vařeny vepřové nožky.