s ní na ledu, psi se na mne sběhli, koledu mi snědli, nevím, co mam dělati, musím nyní žebrati atd.

Kocour černý. Zažehnávání oustřel (píchání v hlavě). Oustřelí, oustřelí! z čehož jste zbouřili atd. Kocour sedí na vrh kamen, vem tě, bábo, čert si. amen. Kamna značí u pohanů jako oltář, na nich seděl bůžek s babou, snad dědek kocour.

Kocour černý na Sobotce ukazovával se prý často ponocnému, spolu zvoníku N. v Sobotce na věži často, když chodíval zvonit, pletl se mu mezi nohy; jednoho času šel s troubou svou nahoru a rozhněvaný troubou toho kocoura černého z okna dolů svrhl, který jako pytel nějaký naditý bouchl dole. Onen ponocný byl hlásným toho času. Svědek p. Jos. Ladisl. Kendík ze Sobotky, kpl. Mšenský. N.B. Někdy snad na tom místě ke cti a k upokojení Gernoboha shazovali zde černého kocoura jako •kozla ke cli Perunovi. Házeti a shazovati jest úctu prokazovati.

Sv. Krištof, patron pokladů. On prý je má pod svou mocí, pročež lidé prostí se k němu modlí a jeho mocí zlý duch musí je přinésti těm, kteří se k němu modlejí ; ale týž zlý duch (Gert) prý sobě vždy jednoho za ten přinesený poklad vezme. Pověst.

Džbán cechu soustmžnického z Morkovic z r. 1787.

Modlení k sv. Koruně. Koruna sv. prý byla dcera pohanského císaře tureckého, měla sobě vzíti za manžela pohana, ona ale se Kristu zaslíbila; pročež otec ve zlosti kata-nům ji dal, kteří dva vrcholky stromů vedle sebe stojící ohnuli, za ruce a nohy ji uvázali a vejpůlky na dvě roztrhli. Tu korunu slávy věčné od Boha přijala. Ona prý má poklady pod mocí.

Kniha, černá Reverma, psaná, která jedná o citování zlých duchů, již se v říši pekelné a povětrné nalézají. Sedm jest jich nahoře v povětří a sedm na zemi. Každý ten zlý duch se musí jménem volati, n. př. Já tebe (jméno) tsiel, Malachiel, Mar-buce atd. pekelný duchu volám, zaklínám, abys mi vyzdvihl, přinesl týž neb onen poklad odtamtud — tolik na penězích, stříbra neb zlata sem do toho kola neb světnice, do sklepa, neb na ten hrad.