r. 1834 kopalo se zběžně. Mohyla u Mochova, na ní kostelík vedle silnice. Pověst dí: náky prý veliký pán jenerál v ní pohrbín jest, vypravovali naši dědové Mochovští. Z hospody je viděti tuto homoli neb kopec okrouhlý, čili mohylu Vysokou jako u Dušník. Dvě Mohyly v Borohrádku u Kralohradce, Mohyla na Vysokém Oujezdě na panství opooenském na Kralohradecku, na tomto površí stojí kostel. Na věži posud kohoutek. Do toho površí jdou sklepy, díry pod kostel. Zde před lety se nalezl zlatý kohoutek a slepička s kuřaty zlatými, farář, kostelník tamní se na to rozdělili, děl kostelník Hořičkovi Fr. malíři vrchnostenskému ... Na Mo-helce u Hradiště nad Izerou. Mohyla u Lab. Kostelce za městem sv. Martina. Mohyly dvě v Stromkách nad Vršovicemi u Prahy. Mohyly byly dvě u Králového Dvora na panství za Berounem, však Jiří Horžička panský zahradník (bratr Fr. Horžičky malíře v Praze) pokřtil je za p. hraběte Hartmanna administrátora panství císařských, jedné homoli říkal »Král« a druhé »Fall« a tak se také zapisovaly v knihách okolo r. 1830- (Vypravoval Fr. Horžička.)

Mikoláše pochoz na Zvikovci. Zde opět před tímto dnem na bílé bruně přijede sv. Mikoláš jako na Březince sv. Martin. Dva jonáci se učiněji branou pod rozsévkou bílou a třetí na jednoho jako na koně sedne a po vsi s ním od domu k domu jezdí atd.

S v. Mikoláš je patron ohně, bouřky; pročež kostel sv. Mikoláše na místě božnice, Perunovi zasvěcené, stojí v Europě zvláště na Slovanských dědinách, n. p. na Rosii, na Uhrách ajv. Zde silně Peruna vzývali. Pověst. Když se na moři krutá bouře stala, mezi 300 mnichy, mezi kterými sv. Mikoláš hodoval na korábu a usnul, tedy 300 naň mnichů volalo, aby sv. Mikoláš se probudil, který jen takořka na oko dělal, jakoby spal, když ho probudili, vstal a ukrotil bouři a mnichové dále hodovali, jedli a pili, dí obecní lid český.

O pochozi sv. Mikoláše na Mšeně. Před tím dnem jezdějí na koze, jeden představuje Mikoláše, druhý bílého anděla, třetí čerta černého, čtvrtý kozu, pátý jinoch sedí na ní atd., zkoušejí děti v modlení, v umění poslušnosti atd., obdarujou děti dobré a neposlušné kárají. Rodiče se ptají, odkud jsou. Odpovídají s nebe a pekla. Jdou do nebe a pekla. Děti sebou berou.

Masopustův konec (ostatky). Na Mšeně v outerý ma-sopustní chlapa velikánského, vycpaného ze slámy, hadrů, na půl voze zadním vozejí, potom ho pověsují a zahrabají. »Ostatky« šlovou na Králo-hradecku poslední tři dni masopustní, neděle, pondělí, úterý masopustní. Outerý masopustní děti tancujou všady na Hradecku o v r k o č ; hoch si vytancuje vrkoč. Vrkoč je pečený veliký věnec z mouky, jinak pletenec, doň dokola dřevěný špejle napíchány, na nich na koncích suché švestky, jablka, hrušky, vořechy, křižalky, střešně a višně ajv. ovoce pozlacené půlzlátkemnabo-dány, každá matka dcerušce své upeče, faborem dřívka dokola ováže a holka do hospody každá jej sobě přinese, a který crlapec holku tuto provádí, s ní tancuje v krčmě, tedy mu svůj vrkoč za to obětuje. V hospodě ten den jest viděti plno vrkočů na stolích. Nejvíce v Opočně Červeném se