David Hiner^ vypravuje, že jezdili sem pro vodu lidé až ze Slezska, Uher s bečičkami, poněvadž jí přikládali léčivou moc ; moc tato přisuzuje se jí v lidu dosud. Zvláště Slováci z Uher přicházejíce ve velkých zástupech uctít ostatky sv. Urbana (v květnu) do Příbora, neopomenou nikdy na zpáteční cestě zajíti si ku »Sarkanderce«, jak se krátce říká. Tu se pak rozvine obraz zajímavý. Skoky utíkají Slováci k potůčku, jímž přebytečná voda ze studánky odtéká a umývají chorá místa ; jeden umývá nohy, druhý hlavu, třetí prsa, čtvrtý oči, tváře, ruce, a matky vysvlékají své malé

Obr. 2. Kaplička bl. Jana Sarkandra se studánkou hojivou u Přibora.

děti, které s sebou v náručí nosí, ponořují je do vody a prosí bl. Jana Sarkandra, aby Ondřej, Jura atd. byl zdráv. Konečně se napijí a odcházejí posilněni domů. Příchod Slováků k >Sarkanderce< znázorňuje obraz čís. 4. Do práce se ovšem ještě nedali, poněvadž je zdržoval fotografický stroj ; viděti jejich rozpaky. _ Jedna nedočkavá Slovenka přece usedla a ponořila nohy do potůčku, proto je poněkud pošinuta.

Jan Sarkandr narodil se 20. prosince 1576 ve Skočově ve Slezsku z otce Jiřího Matiáše a matky Heleny Gurecké z Kornic. Studoval v Olomouci, v Praze, bohosloví ve Štýrském Hradci; byl kaplanem u svého bratra faráře v Opavě, farářem v Uničově, Zdounkách, Boskovicích, Hole-