Přijímací list k národní obraně v Křinči r. 1848.

Další příspěvek k dějinám národních sborů, gard v r. 1848. V tiskárně Filipa Jeřábka v Liberci dala si natisknouti národní obrana v Křinči formuláře >přijmucích« listů, jejichž ukázku na str. 49. podáváme. Srovnej o tomto listu J. Hellich, Věstník Poděbradská a sousedních okresů III 137.

Jeden bennár mal služebnu dzievku, kerá ho dobré poslúchala, a aj gazdziná si ju velice pochvaluvala, že bola robotná a čistotná. Keď sa minul rok služby a dziévka scela už odíci*) doraom, rékla jej gazdziná: »Ale, dziévečko, ostaň ešče u nás, prisa-dzímee' telátko, a toc' nad službu dáme.< Tak ostala tam tá dzievka ešče za tri roky, a z toho telátka vyrostla pěkná jalovička. Ale gazdzinej už bolo lúto, dať dzievce jalovičku, lebo že by to vác obnášalo, lež celá služba. Dzievka išla k sudu na žalobu. Richtár obe předvolal a povedal: »Tej z vás bude jalovička, kerá uhánne : čo je najbohatšie, čo je naj-sladšie a čo najrýcblejšie.* Gazdziná malá plnu truhlu peňazí, moc madu, a suku, kerá sa volala Friška ; teda povedala: >Najbohatšá je moja truhřa, najsladší je mad, a najrychlejšá je naša Friška.« Dzievka ale povedala: »Najbohatšá je zem, lebo všetkých živí; najsladší je sen, nebo nese sladké odpočívanie po robote; a najrychlejšá je myšlienka.< A tak richtár jalovičku dzievce prisúdzil.

Frolián. Jeden vrbovčanský kopaničár sa vybral do Šaščína, a došel do jennej dzedziny už neskoro večer, a tam si vyprosil nocřah v prvém domku na kraji. Gazda si lahél do komory a Vrbovčana nechal spať v izbe, z kerej boly dveře do maštale. V noci sa gazdová kráva otelila, a noďažník volal naňho: »Gazdzičko, kravička sa vám otelila !« Gazda hněď vstal a donesel telátko do izby, a zas si išél lahnúť do komory. Sotva sa telaci nohy osušily, začalo po izbě vyskakuvať, a noelažník zas volal na gazdu: »Gazdzičko, gazdzičko ! poďte to telátko uvázať, lebo skáče po izbe.« Gazda zas vylézel z komory, vzal štranček a spravil na Ďom sfučku, jako sídlo na kvíčelu, zabodzil ho telaci na krk, a tak ho uvázal a potom sa obrácil do kuta izby, dze mal postavenu hlinenú sošku svatého Froliána, a rékel: »Svatý Froliánko! chraň mi to telátko, a daj mu dobrý zrost!* Noelažník mu ale povedal: »Gazdzičko ! já som počul, že Froliánko telce hrdúsí.* »Ej,« — hovoří gazdzik — >chto vám to po-