L.)-' pryskyřník zahradní, p. turecký, žarůžek plný (M.), zlatohlávek, knoflíčky (Haná), pupíčky, vojenské růžičky (fl. pl.), vraní oko (Haná — srv. Paris), páví oko (Blata).

Blatouch bahenní (Caltha palustris L): blatouch, blatouch, blatuch, blatuch (Hrabyň, Opavs.), blatucha, b. bahenní, máslenka (M. — kravám pro žluté máslo), máselka, máselník (Hlinecko), máslový květ, masloch (Opava), másleničky (M ), mastný knedlík, mazanec (Čes. Třebová), mazaneček, měsíček, měsíček luční (srv Calendula), zlatý květ (Ghržín), žloutvíček (Haná), žluťák (Jamnice), žluťák větší (Hory, Opavs.), žlutá tolita, blýskavé kvítí (Sin.), blisk (Uher. Hradiště), žarúž (M.), záruž, záruží, žáružík (M.), žaruží (M.), žaružina (M.), záhruška (M.), vajeěník, vajčák (záp. M. — dle žlutého, lesklého květu), volí oko (M.), voloočko (Zlosejn — srv. Adonis aestivalis), volovečko (Hlinecko), volské oči (Kra-vařsko, M.), volové oči (t), volské oko (Krkonoše, Opava), boleočko (odvar na bolavé oči), balvoko (Zábřeh), bukač (= bujný nadutý), ěer-vilák, bambulky (dle poupat), růžička (Písek), potočník (srv. Veronica beccabunga — Hlinecko), kačenky, koňské kopyto (tvar listů), k. k. druhé (srv. Tussilago), babka (M.), babík (Uher. Hradiště), babí plesk (záp. M.), chcípanka (Zlosejn), vraní oko (srv. Paris — Kylešovice, Opava); luž.: lokaóina (dl.), loknadže (hl.), loknaó, luknadž, lupnak (hl.), hokaéina (dl), budžernak (hl.); pols.: nogietek, miesia.czek, kniat, knieč blotna, kaczyniec, majówka, m. blotna; rus.: kalužnica, nogotky, valach.

S 5 vyobrazeními.

Laskavostí p J. Hellicha, váženého spolupracovníka Českého Lidu, byli jsme upozorněni na zajímavé pohledy z Poděbrad ze století XVII. a XVIII. Vedle rylinky z r. 1650, znázorňující celkový pohled s Labem (na str. 136.) a vedle malebného obrázku se zámkem Poděbradským se strany Labské (na str. 137.), pro lidovou tradici jest památný kostel Matky Boží (na str. 143), jehož vyobrazení z doby nynější uveřejnili jsme v Českém Lidu XI. str. 395. i s pověstí, že tam rostou žaludy s kápěmi, na památku havířů nespravedlivě tu sťatých r. 1496. Oba obrázky další poučují nejen, jak bylo upraveno náměstí v Poděbradech (viz na str. 140. a str. 141.), nýbrž i jak se žilo na ulicích, jak si chodili páni i prostí, jaké výjevy se přiházely podle rozmarného malíře, jenž i kroje i typy snažil se věrně zachytiti podle skutečnosti. Podobných vyobrazení z této doby, kde by byl zároveň tehdejší lidový život znázorněn se všemi podrobnostmi, nezachovalo se mnoho. Proto se vymykají tyto kresby z rámce důležitosti jen místní a proto jsme je neváhali zařaditi do Českého Lidu jakožto roztomilé ukázky ze života pouličního u nás na sklonku věku XVIII. Pokud mají tato vyobrazení důležitost místní, pro topografii a dějiny města Poděbrad, objasnil p. J. Hellich ve Věstníku Poděbradská i vylíčí v záslužném díle »Poděbradsko« obšírně. Med.