Libušin. Kostel a zvonice. (Vele, Soupis Slánská, č. U4.)

ouvaru, na to všecko se ošilo 6 kbelců a '/„ mírky<. Při tom Jeníšek poznamenává: »A tak ten rok proto se málo žita a pšenice ošilo, že sou semena ten rok drobného zrna byla, byly spory síti. Než kdyby zrna většího byly, viece by se muselo těch semen ošíti«.

Žně dělaly pečlivému hospodáři nemálo starosti, bylyť současně při obou dvoříeh, Svrčovickém i Štěpanovickém.

Vizme nejprve, jak pochodil r. 1546 náš Jeníšek v Svrčovicích. V zápiscích svých poznamenal o tom takto: »Potom anno 1546 v outerý a ve čtvrtek po sv. Jakubu [27. a 29. čce] pšenici ozimou i také žito ozimé seželo 48 žencuov. A bylo pšenice vší — počítaje jeden mandel po 14 snopíeh — 47<2 kopy mandelů 11 mandelů 9 snopuo. Na 20 vozuo ji pobrali lidí Svrčovských vozby. A na jaru pšenici sem měl 11 žencův a bylo jí 2 kopy 13 mandelův 3 snopy, a přivezli ji 6Y2 vozu (někdprá malá vazba a někderá prostřední byla) a složili ji nad půl mlatem na vodr a na čtvrti mlatu 1 vůz ; a vozimou pšenici vložili do té čtvrli perný u plevníku (až do vrchu jí bylo) a do ječné perný pod ječmen se dva vozy jí vložili. A žita bylo ozimého 4 kopy 54 mandely 11 sno-pův (počítaje mandel po 14 snopíeh) a bylo ho 22 vozův; a vložili je do té vší perný dolejší. A jaré žito seželo 14 žencův a bylo ho 2 kopy 22 mandelův 7 snopův a bylo ho 9 vozův lidí Svrčovskejch. A vložili je v senné stodole na seno. Od kříže až do vrchu ho bylo v dolejší perně; a v druhé perně hořejší také ho vložili 8 mandelův na seno. A z Štěpanovic ozimého žita přivezli 29 vozův. Bylo ho 7 kop mandelův 4 man-

Libušin. Půdorys dřevěné zvonice. (Vele, Soupis Slánská, č. 95.)