(čípkami a vyšíváním) u rukávů. Přes rukávce oblací se leknica s oplečím a životkom (sukně se životem sešitá), bez rukávů. Lekniee bývá vždy z bílého plátna bez vyšívání a jest vrapovaná, silně řas-natá. Na leknice obléká se zá-pona a jest vždy barvy černé. Je to naše zástěra, ale nepři-vazuje se pestrými pentlemi, zvanými obojky, na boky, nýbrž vysoko na prsou. Klička z pentlí vždy se navazuje z předu. Vyobrazení rázovitého typu muže z Kolárovic viz na str. 85.

Primitivní jsou kolébky, kolísky v Kolárovicích. Bývá to na poli při práci rodičů plachetka, zavěšená na třech palicích, do jehlance skloněných, aneb také bývá plachetka zavěšena ve světnici, ve stodole a p. na tyči, na žrtce. Do prostinkých i nepohodlných těchto kolísek ustele se měkce děťátku »shlavnička« a »koliše se« za provázek. Viz vyobrazení obou kolísek na stránce 83. Oblíbenou hračkou dětí Kolárovských jsou hliněné píšťalky na způsob koníka, neuměle vyrobeného. Viz vyobr. na str. 82.

9. Kroj žen Kolárovských (Rukávce, leknice, zápona).

Bůh slově od bytnosti, jenž jest pravá vlastnost Boží, nebo jakkoliv duchové rozumní věčné trvati budou, však proto nemůže se tak o nich právě říci jako o Bohu, že mají dokonalou bytnost; nebo netoliko ji berou od jiného, to jest od Boha, ale také nejsou bez počátku jako