a vona není kromě ta Kavkova a ta Marjánka; oni praví, že vona na tu nemoc nestonává. Je tu čistá v Předboři, u Ševců jak říkají, než je zmrhaná, že by se k tomu čistě šikovala i navésti by se dala. Znám ji, když bejvá na robotě; před věčným bohem já nevím ji, kde vyhledati, muší tu cista, čerstva bejti. Stará se tu nehodí, děfátko bude v zimě dále silnější, rádo se bude chtíti pronísti semo tamo. V. Mti. peřiny děvečky svy vzaly do Tábora. Na Radeníně voslávají dva kusy lokajsky, dva hejdukovy sou vzaty nahoru; Ondřejovi sem řekla, (aby) stěma ša-fářkama všecko pěkně počítal. Dal mi za odpověď, že nebude za V. Mlí. slouži[ti] kusu chleba, že tu nebude, že půjde pryč a stále pije a divně brouká. — V. Mti. m. p., dáť mi to pánbu, zeť sama budu doma; hned mi se zdá, že sem i zdravější V. Mti. pánu bohu poroučím. Psáno v Radeníně v první středu velkonoční L. 1645. Másla kbelíček posel nese. Dorota Pacovská.

19. Dorota Jinová oznamuje Zuzaně Černínové o nebezpečí před vojáky, o střiži ovci, uzení ryb, ostatním hospodářství a knězi Chtvstnickém. Psáno 24. dubna 1645. Vaši Mti. milostivá paní! V. Mti. oznamuji, přišla sem s ouředníkem v outerej okolo poledne ďo Radenína, tu sem dala síti něco lenu a konopí, a tak něco až do pátku tu pospra-vila. V pátek sem byla v Chustnici, tu sem též dala len i konopě síti a taky sem něco pospravila, což V. Mti. na lejstříčku napisuji. Přišel tu ovčák Chustnickej ke mně a prosili, aby se na Bělý střihli skopce, že se zdají velmi veliký s tou vlnou, aby jich nebrali vojáci. V. Mti. m. p. tu sem si pomyslila, že to nebude proti V. Mti. nýbrž v tyto časy že je dobře, sneseme se na tom, že na sv. Jiří budeme práti a tu jak uschnou, vostřižem, potom se domu z Chustnice odeberu. Jak do domu přídu, novina za novinou. Přišel domů ten Chustnickej písař, od nepřítele když se vyplatil, šel tudy okolo Lánskýho, i tu prosil Lánskýho, aby ke mně došel, a mně to oznámil, chci-li živa bejti, abych tu nevostávala, že kerak o mne v Zirovnici veliký rozprávky dou, že mě mají dostati a tam dodati, a to všecky pana nejvyššího. Ti to vedu jako ten Lukeš, jak bejval na Radeníně a potom vozíval. J. Mti. paní nejvyšší, ňákej Vilímek a tak keři, [ňákej Tronl] od pana nejvyššího zutikali ti rajtknechti a jinší. Zkázal mi, že mne prosí, abych tu nevostávala, že mi víceji nemůže pověděti. V. Mti. m. p. sa tu strachem přestrašená, nemohouce se déleji zdržovati, nařídili sme fůry, a ty věci, jak na lejstříčku sou, vzala sem sebou do Tábora. V noci v pátek sme jeli z Radenína v sobotu do dne sme k městu přijeli a tu sem psala úředníku jak a proč se odtud odebrati muším, jako i skázala Radenínskýmu ouředníkovi, aby se šetřil, že oni vždycky vědí, kdo je tu, že na oba číhají, ale že jich neplaší. Snesli se na tom ouředníci, že dá pánbu bude stříž po svatých Filipu a Jakubu. Nechá-li mě pánbu, opět se domu vystrojím. K tý stříži žoky sem z Hradce dostala ve štvrtek minutej, dvamecítma. Pokládají, že váží půl druhýho centnyře a osum liber. Pozapoměla sem o ty ručníky a ubrusy napsati, co nejdříve V. Mti. napíši tam. V. Mti. já sem říkala Senickému, aby ty ryby sádek dal do rybníka, stále mrou. Tři štiky hlavní sem vzala a je