str. 122
Kubo, Tem basu,
koridon, harfu,
kaližon,
volthorny, bubny
k muzice švarný,
ať již jdem.
Já Vávra buben
táhnu z pytle ven,
natáhnu,
půjdu po straně,
bubnuju švarně
k Betlému,
Trarara, fldl bom,
trop, trop, trop. fidl bom,
dajdy da,
pěkně srovnána,
naštemována
muzika.
Ach, což my jemu,
králi novému
darujem?
Každý něco z nás —
přijme to od nás —
nu, již jdem.
Jakub a starší
bratr, pastuši,
přichází
k Tobě, Ježíšku,
pár tupplplíšků
přináší.
Vávro, pojdiž sem
brzy s pytlíčkem,
daruj mu
trochu ovoce
a kaši z hrnce
dej jemu
I pomeranči,
ovoce vzáoný,
také mám,
které já jemu,
Ježíšku mému
z srdce dám.
Co pak ty, Klímo,
dobrá zvěřino,
přistup sem
s tvými jehňátky,
hrušky, voplatky
vylož ven.
Obětuj jemu
něco od medu
z pytlíčka,
křehký koláček
a vína džbánek
milému.
Jíro nejmladší
a Kubo starší;
volám tě.
přines jehňátko,
přijme děťátko
s vděčností
za dar od tebe,
jen pospěš sobě
přijíti
k nejmilejšímu,
nejkrásnějšímu
dítěti.
Ještě něco mám,
i to jemu dám,
milému,
pár rukaviček,
mlíka hrníček
jemu dám.
Dobré homolky,
zelniky. kdolky
mastičké,
koláčky s sejrem,
s mákem, tvarohem
jemu dám.
Kozích syrečků
plnou mošničku
ještě mám,
které já s měkkou
žemličkou teplou
rád jídám.
Pro lásku k němu,
mému milému
daruji,
Josefe, tobě,
přijmiž jich k sobě
s Marií.
Již víc nemáme,
čím bychom tebe
uctili,
přijmiž s vděčností
z naší sprostnosti,
z chudoby.
Pokorně tebe
a poníženě
prosíme:
pohleď s výsosti,
zbav nás ouzkostí
a psoty.
|
|