Naše vyobrazení.

K typům hanáckým druží se na str. 233 vyobrazení mladého děvčete v kroji' sválečním.

Z nákladného díla »Pardubicko, Holicko, Přeloučsko' (srv. číslo 1. luhoto XV. ročníku) upozorňujeme na řadu zajímavých vyobrazení, odkazujíce k textům příslušným v tomto díle. Na Moiavě, na Slovácku upozorňoval p. řed. J. Klvaňa na cikánské rodiny, jež jsou příslušníky (mají domové číslo) některých osad. Soudní okres Pardubický může se také pochlubiti, že má své cikány. Do Vysoké n. L. příslušel před lety starý cikán Růžička, který měl osm žen. Obec domovská měla s potomstvem četně rozšířeným nemalý kříž, od něhož jí konečně měla odpomoci smrt slarého Růžičky, o němž došel jednoho dne do Vysoké n. L. úmrtní list, že starý cikán zemřel — svoboden! Domovská obec nechtěla se nyní znáti k potomstvu člověka >svobodného« a po dlouhém dopisování mezi

úřady farními, samosprávnými a politickými byla obec zbavena nemilých příslušníkův. Ale jinak rozuměli tomu četní Růžičkové. Ti ničeho nedali na takové 'hlouposti«, listiny oddavaeí, křestní, úmrtní a hlásí se dále k Vysoké n. L. jako k své domovské obci, třebas jich občané vysočtí neuznávali za své příslušníky. Růžičkové živí se nejvíce žebrotou, hádáním a zlodějstvím, čili prací »na měkko«. Na vyobr. na str. 232. vidíme skupinu těchto cikánů: cikánka s dítětem jest žena nynějšího > starosty* Růžičky se třemi dcerami (18, 15, 10 let); ostatní děti náležejí rodinám jiných Růžičků. Některé odvrátili ze strachu prese všecko napomínání > paní starostové* obličeje od přístroje fotografického. Viz

3. Cíp koutra. Kreslil J. Hanuš.