cové. Na př. vyprávěl stařičký Nestor mezi historiky českými W. W. Tomek často o B. Němcové, o jejích nesnázích a zápasech životních Z korrespondence nic se nezachovalo v Tomkově pozůstalosti, mimo auto-graf tohoto znění: »Božena Němcová, rozená Panklova, narodila se ve Vídni, dne 5ho února 1820. R. 1821 přistěhovali se rodiče její do Rati-bořic na panství Náchodské v Čechách, a tam byla vychovaná. R. 1837 provdala se za Josefa Němce, komissaře c. k. finanční stráže. Když. se r. 1842 manžel její do Prahy dostal, seznámila se tam s několika horlivými vlastenci a vlastenkami a měla příležitost seznati celou literaturu. Od té doby přilnula s celou duší k stranně národní.* Uvítal by tento papírek životopisee B. Němcové s radostí jako authentický doklad o údajích životopisných, kdyby (podle sdělení p. Dra V. Řezníčka) byly údaje tyto správné. . Dopátral se totiž p. Dr. Řezníček studiem matrik a dalším shledáváním materiálu, že mnohá z posavadních dat (i tato, jež si sama B. Němcová napsala W. W. Tomkovi) jsou mylná, nepravdivá a že se přebírají z knihy do knihy jako berná mince. Výsledky svého studia hodlá p. Dr. Řezníček v nejbližší době uveřejniti.

Velectěný pane! Kdyby mne byl přítel Klácel neujistil, že se mohu k Vám s úplnou, důvěrou beze vší ostýchavostí obrátit, nebyla bych se nikdy osmělila s listem vás obtěžovat; spoléhajíc jedině na jeho slovo, doufám tedy, že nezazlíte mi, když nejen s listem, ale i prosbou k Vám se obracím. Známo vám, že je můj muž komissarem při finanční stráži; nevím, zdali p. Klácel kdy o mém muži s Vámi mluvil; nebude Vám snad dost málo znám? — moje posouzení zdálo by se zase stranné — byste tedy přece poněkud seznal, co o něm soudit máte, chci podotknout, co o něm vyšší jeho představení (veskrz Ně.mci) a jeho nepřátelé soudí: »In seinem Amte ist er redlich, půnktlich, geschickt, niemand kann ihm etwas nachsagen, er ist ein braver Beamte, aber ein unruhiger Kopf ist er, ein ůberspannter Geche; er bekiimmert sich um Sachen, um die sich ein Beamte nie bekůmmern soli, um Staatseinrichtungen; in Religions-sachen miseht er sich — ůberhaupt diese nationelen Tendenzen, diese Freiheitsideen — das sind lauter Sachen, um die sich ein kaiserlicher Beamte nie bekůmmern soli und wenn er es nicht lasst, nun dann wird sehen, wie er auskommt.« Z těchto slov poznáte, do jakého počtu úředníků mého muže počítati můžete, i snadno uvěříte, když povím, že na vzdor všemu namáhání získati si důvěru těch pánů svým namáháním v službě, pražádného uznání nedošel. Rázné, svobodomilovné smejšlení, spravedlivé a neohrožené zastávání se národnosti české, zatemnilo všechny ostatní zásluhy jeho u našich temnomilých bůrokratů. Syt jsa tedy všelikého pronásledování, hněviv nad nespravedlností těchto pánů, kteří leckterému úředníku darebnému, který by nezasluhoval zastávat službu vel-obecní, všelikých výhod poskytují, kdežto jemu ani tu nejspravedlivější žádost nevyplní — věda konečně, že by se teprv po letech povýšení a to-malého dočekal, umínil si, když přišlo provolání na úředníky, hlásiti se