spíše něco trefí, než zde, není tam takových ohledů a tretů jako zde. — Možná, že byste i nějakou jinou raddu věděl? — Ach, kdybych měla peníze, jela bych k Vám sama, něco si vyhledala, co by mi i pro budoucnost živobytí pojistilo — neboť nevím, jak to dopadne, —¦ a došla panu Kempenovi poprosit ho o urychlení té věci. Aie darmo plány dělat, když není k jich vyvedení — Buďte tak laskav, poptejte se někde, dejte někomu komissí, jestli byste něco našli. Věřte mi, příteli, kdyby mi tak zle nebylo, že bych se nedotírala. Ale mám dluhy, potřeby veliké, co mělo nějakou cenu, prodala jsem, a přece při té náramné drahotě, nemohu zaopatřit, co nanejvýš třeba. Máme mnohdy hladu dost. — Karel je v společenské zahradě zdejší, co učedník, měl v botanice zvláštní chuť, je slabý také tělesně, myslela jsem, že to bude nejlepší pro něho. Pán je s ním spokojen. Je na tři léta, zdarma, ale stravovat ho musím ovšem sama. Za čas někdy dostanu sem a tam od některého dobrodince příspěvek, ale jsou zlé časy, každý má sám sebou co dělat,, a ten, kdo by mohl dát, nedá! Vůbec jsem se naučila znát ten rok lidi — »v nouzi pozná přátele* — pravda svatá! Mnohou pevnou důvěru, mnohý krásný ideál jsem

pochovala. Ale že bych i přátelství Kl.....zvrhnuté viděla, to jsem

nemyslela. A přece se tak stalo. Budiž! — Ostatně nechci jemu čeho na ujmu jeho hodnosti říci, já ho zastávám, kdekoli se proti němu mluví. Ale zklamal mne, já mu nemohu více věřit. Také si už od prosince ne-dopisujem; k čemu také. — Že ste zdrávi, to mi řekla pí. Šafaříková, když se z Vídně vrátila; těší mne to velmi. Já přeju každému všecko dobré, a to nejlepší dobrým duším jako ste Vy. — Prosím Vás ještě jednou, kdyby se Vám něco trefilo, co byste pro mne za vhodné uznal, spravte mne o tom, anebo mi dejte nějakou raddu. » Všecky lidé, všecko vědí* — přátelská radda není penězi zaplacena. — Buďte zdrávi všickni. Srdečný pozdrav milé Vaší choti i dítkám. Vaše upřímná přítelkyně Božena Němcová. V Praze dne "26.8.54.

Velevážený pane i příteli! List Váš obdržela jsem, i s přiloženou 50 fl. Poněvadž ste neudali číslo domů, což se mojí vinnou stalo, poptával se listonoš na policejní direkcí a tím list později přinesl. Obyčejně chodí jeden listonoš s listmi, jeden s listmi, v nichž jsou peníze, že ale málo kdy peníze dostanu, neznal můj byt. Jak mne velikomyslný ten dar překvapil, to ani vypovědít nemohu. Kdybych těch nejvroucnějších slov k díkům použila, nevyslovily by můj radostný, vděčný cit. — Když jsem do Prahy přijela, na druhý měsíc bude rok, odevzdali mi dva pánové 90 fl., co sebrané příspěvky několika dobrých duší. Ale za krátko, nezbylo mi groše; uplatila jsem dva měsíce stravu, obuv a jiné potřeby, které chlapci zde v Praze měli, za ten čas, co jsem byla v Uhřích. Od té doby se nikdo nezmínil, a byla zima, nemoce, a tak mnoho mnoho trampot. Teprv když jsem už nevěděla si rady, obrátila jsem se zase s prosbou, a bylo mi doručeno 25 fl. — (Jediná paní, matka to malíře Čermáka, šlechetná, vysoce vzdělaná paní, mně leckdy poslala pomoc, aniž jsem