dobu dosti pokročilé a nesoucí rysy doyedné ruky), že pracována byla v cizině. Hlavním dodavatelem rytých vyobrazení bývalo Holandsko a Francie, jež většinu tiskáren v Německu (a pravdě podobně i v Cechách) svými uměleckými výrobky zásobovaly.*)

Mnohem lépe a uměleji jest proveden leták allegorický na oslavu Ferdinanda II. Jest to práce domácí, jak možno zjistiti dle podpisu, na letáku vyrytého. Celý leták i s erby pánů Slavaty a z Martinic ryl do mědi Caspar Doms v Praze. Vyobrazení, zabírající téměř celou plochu, představuje Ferdinanda sedícího na trůně a dřímajícího. Po boku stojící Kristus vysílá proti houfům vojsk českých, moravských, slezských a lužických jednak vojsko a poletující španělské mouchy (obvyklý symbol pro spojence). V pravém rohu nahoře jest zobrazena defenestrace. (Obr. str. 35.) Dle pozdější pověsti jsou zobrazeni padající místodržící, jak jsou neseni od andělů. Celá rytina jest propletena latinskými verši a citáty z písma, někdy dosti Čechům nepřátelskými (na př.: Vládni jim metlou železnou. Žalm. 2.) K líčení defenestrace připojena dvě hesla: * Jeden nebo tři musí zemříti pro národ.* »Kdo leží v příkopě, nemá odkud pa-dati.« Ostatní verše a hesla i zároveň vyrytý text netýkají se přímo defenestrace, ale dedikací oběma místodržícím a také dle užitého symbolu (pět ruk držící jeden meč t. Gabor, Slezsko, Hollandsko, Mansfeld a Anglie) obdobně můžeme souditi, že leták nevznikl ihned po svržení, nýbrž na počátku války, zároveň s jinými oslavnými letáky.

Ještě v jednom směru zajímá nás tento leták. Dole jest připojena linka s poznámkou, že jest to šedesátá část hloubky příkopů, kamž místodržící byli svrženi. Změříme-li ji (— 27"8 cm.) a provedeme-li počet, obdržíme 16"68 m., což by se odchylovalo od posavadních domněnek a nejspíše by se blížilo ke Skálovu mínění.**)

Leták tento vyšel v jiném vydání s německým překladem dole, z něhož jej otiskuje Scheible, Flugschriften des XVII Jhr. Odchyluje se tím, že nemá spodních veršů se znaky.

Z rýmovaných letáků, který samostatně se obírá bouřlivou událostí, byla asi »Radostná píseň«, kterou si bez udání pramene do svých zápisků opsal Jan rytíř Jeník z Bratříc. (Bohemica I. Díl, str. 27—35.) Slohem a skladbou připomíná skládání Lomnického. Pro zajímavou charakteristiku jednajících osob a věrné líčení tehdejší nálady lidu otiskujeme píseň až na některé sloky.